Ona se brání

pochopitelně zejména Švédům!

Umberto Eco kdysi napsal román o knize, která se svým čtenářům sama aktivně brání (neb, jak se dočteme ve Jménu růže, má otrávené stránky). Pan Eco sice po maturitě začal studovat práva, ale hodně mu polehčuje, že přešel na filozofii, ale na druhou stranu je od něj nepěkné, že vydává za svůj nápad knihy, která se sama brání pod plytkou a dětinskou záminkou, že Jméno Růže vydal už v roce 1980, když tento nápad přece patří do autorské dílny autorů našeho nového občanského zákoníku a vychází z historické zkušenosti.

Z té slavné doby, kdy z naší země po zásluze vyhnali učitele národů pana Komenského, z čehož si vzala příklad nejmenovaná paní komisařka a vyhnala v letošním roce učitele do ciziny dostudovat. Což je záslužný a opatrný počin: co kdyby mezi nimi byl nějaký zakuklený a dobře schovaný Komenský?

Z oněch dob se geniálně poučil autor našeho nového občanského zákoníku, který všem Švédům vytřel zrak opravdu pěkně, a navíc i velice úsporně. Vždyť na onu Ďáblovu bibli, o které jde řeč, bylo zapotřebí asi sta oslů (na výrobu pergamenu z jejich kůže), zatímco on si vystačil sotva se dvěma pomahači. Vytvořil tedy dílo, jež se chrání samo.

Jen si zkuste představit, že jste nějakým tím švédským žoldnéřem. Otevřete gigantický kodex a zjistíte, že se nikdy nezbavíte zástupce, který Vás okrádá, protože pokud si podle § 422 nového občanského zákoníku ujednají strany důvody pro odvolání plné moci, nelze ji odvolat z jiných důvodů.

A když ten nahlížející Švéd bude třeba nějaký chorobami soužený pacient?

Podle § 2894 občanského zákoníku se nemajetková újma (typicky újma na zdraví) nahrazuje („postihuje škůdce“), „jen stanoví-li to zvlášť zákon.“ A copak nám nový občanský zákoník stanoví o náhradě újmy dílu věnovaném péči o zdraví a poskytování zdravotní péče (§ 2636 až 2651). Hádejte, co se tam píše o odpovědnosti za újmu na zdraví. Pokud to uhodnete až po dvaadvacáté hodině, můžete to prozradit po pravdě. Pokud na to přijdete dřív, dovoluji si skromně požádat, abyste se spokojili s mnohem méně šťavnatým, leč stejně výstižným pojmem: nic.

Podle občanského zákoníku se škodou rozumí „újma na jmění“ (srov. jeho § 2894 odst. 1). Újma na zdraví je naopak „nemajetkovou újmou.“ A hádejte, co třeba se hradí při dopravní nehodě? Podle § 2927 odst. 1 občanského zákoníku přece škoda, tedy újma na jmění. Kde jsou ty časy, kdy účastníci dopravních nehod úlevně volali: Jsou to naštěstí jen plechy! S tím je konec, nyní mohou úlevně vzdychat: Naštěstí jsem ho jen přejel (a škoda, neboli újma na jmění, kterou bych podle § 2927 občanského zákoníku musel hradit, tudíž nevznikla).

Povinnost nahradit nemajetkovou újmu je zvlášť zákonem upravena jen v případě zájezdu (§ 2543 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je cestovní kancelář vedle škody na majetku povinna nahradit i nemajetkovou újmu za narušení dovolené).

Možná by se někdo neuvědoměle pozastavil nad tím, že za újmu na zdraví nemocnice neodpovídá, zatímco za pokaženou dovolenou cestovní kancelář ano (v praxi se to zatím neprojevuje, zřejmě proto, že nikdo tak daleko v občanském zákoníku ještě nedočetl). Ale je to jen logické: to aby k nám loupeživí Švédové nejezdili na zájezdy.

Sami vidíte, že by nám ale náš občanský zákoník stejně neukradli: kdo do něj pohlédne, propadne nezvladatelné depresi či naopak záchvatům nekontrolovatelného smíchu (což obojí mu efektivně zabrání v tom, aby dotyčné veledílo kamkoli odnášel).

« Zpět