yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
všelijaké záhady, už proto, že svět bez záhad by byl šedivý a nudný. I tak se celkem často dozvídáme, že vyřešení největší záhady světa je na spadnutí, ať je to ta či ona. Třeba loni v červenci jsme se mohli dočíst, že je zrovna na spadnutí vyřešení záhady Bermudského trojúhelníku.
Ale protože svět bez záhad by byl šedivý a nudný, musíme prostě občas nějaké ty záhady doplnit. V současné době však s velkou úlevou můžeme poznamenat, že máme záhad opravdu do zásoby.
Samozřejmě, některé ty záhady jsou už trochu okoukané. Do jaké výše například zajišťuje jistota úroky z peněžitého dluhu, když podle § 2015 odst. 1 občanského zákoníku je zajišťuje jenom do výše zákonné úrokové sazby, přičemž ale žádný zákon žádnou úrokovou sazbu nikde nestanoví, takže prostě žádná zákonná úroková sazba není? Záhadné, že?
V důvodové zprávě například autoři nového zákoníku dospěli k naprosto správnému závěru, že rovnost vlastně neexistuje a že metodologicky pomýlený důraz na tuto fakticky neexistující a zcela pochybenou rovnost jen „zastírá přirozenou nerovnost.“ Jinde zase ale důvodová zpráva konstatuje, že „vzhledem k zásadě rovnosti… je v principu lhostejné, které právnické osoby jsou soukromoprávní a které veřejnoprávní.“ Přece jen aspoň trošku záhadné.
Členská schůze spolku se zase může usnášet za účasti většiny členů spolku, pokud stanovy neurčí jinak (viz § 247 odst. 3 nového občanského zákoníku). Mohou tedy stanovy určit, že se členská schůze může usnášet, dorazí-li aspoň jeden jediný člen? Může mít některý člen nadpoloviční většinu hlasů? Zákon to přece připouští.
Jak lze vůbec změnit stanovy spolku, když každý člen spolku nebo dokonce i kdokoli další, kdo na tom má zájem, může podle § 258 občanského zákoníku navrhnout, aby soud rozhodl o neplatnosti rozhodnutí každého orgánu spolku, které je v rozporu se stanovami? Změna stanov je přece vždycky v rozporu s původním zněním stanov, takže vlastně vůbec nikdy není možná. To už je téměř mystické.
Uzavřela-li zase smlouvu s výstavcem záruční listiny (finanční záruky) jiná osoba než dlužník (podle záruční listiny má výstavce plnit za dlužníka, budou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině), nahradí tato osoba podle § 2039 odst. 1 občanského zákoníku výstavci, co plnila(!) podle záruční listiny. Jenže tato osoba přece neplní podle záruční listiny vůbec nic (podle záruční listiny plní totiž její výstavce, tedy ten, kdo záruční listinu vystavil). Je jistě záhadou, proč je třeba tak složitě formulovat sdělení, že výstavce, který plnil za dlužníka, nedostane pro změnu nic. Ale ještě větší záhadou samozřejmě je, proč výstavce, který platil za dlužníka, dostane od dlužníka, co za něj zaplatil, pokud smlouvu o poskytnutí záruky uzavřel přímo s dlužníkem, ale naopak nedostane vůbec nic, pokud ji uzavřel s někým jiným?
V souvislosti se záhadami se lze dočíst, že je až s podivem, že pokud vyloučíme ze světa záhad všechny jevy, jež jsou způsobeny aktivitou ďábelských či jinak hnusných stvůr, už jich moc nezbyde. Když se zahledíte do nového občanského zákoníku, je to tedy právě tak nebo jinak? Opravdová záhada.