Oznamovací skóre

Už den před březnovými Idami jsem si dovolil upozornit na naprosto nesporný, neoddiskutovatelný fakt, že profesorka Dvořáková stoprocentně vede nad všemi svými odpůrci, neboli nad zbytkem světa (ona dokonce vede nejméně šestsetprocentně, ale znáte mou nepřející povahu).

Na pana ministra, jehož provází na odchodu z vrcholné politické funkce úcta a vděčnost několika tisíc mladých lidí a dalších tisícovek jejich blízkých a sympatizantů (aby nebyla mýlka, hovořím o ministru školství, jiným ministrům, o nichž se na těchto stránkách občas zmiňuji, by se samozřejmě nic podobného tomu, že je při odchodu bude provázet úcta a vděčnost, stát samozřejmě nemohlo), totiž byla podána ubohá tři trestní oznámení.

Jedno podal bývalý student, který se nám snaží svým obětavým osobním příkladem dokázat, že člověk opravdu není pánem tvorstva, druhé jeho stranický šéf (snad z opatrnosti, aby ho onen exstudent znovu kolegiálně a korektně neudal pro defraudace stranických peněz, jako při posledních stranických volbách), a třetí nevíme kdo. Ne že bychom po vzoru ságy z říše čar a kouzel odmítali zlé a odporné bytosti pojmenovávat. Ale i podnět k žalobě ve veřejném (neboli jejím) zájmu podala nikoli Akreditační komise (neb k tomu podle prohlášení svých členů, učiněného pro jistotu na čtyřech řádcích hned dvakrát, nemá žádné zákonné zmocnění), ale její členové, a to dílem nepodepsaní, a s trestním oznámením to nejspíš bude dost podobně (že by ho tudíž podali nepodepsaní, případně výjimečně i podepsaní, členové zmíněné komise?).

Naproti tomu už onoho 14. mi dvanáct z Vás dalo vědět, že oni se pod trestní oznámení na paní komisní rozhodně podepsali, a sotva jsem tu dobrou zprávičku pustil do světa, ozvalo se dalších šest, abych na ně určitě nezapomínal.

Takže paní šéfová bezpečně vede (minimálně 18:3) a pokud její neustálé jedovaté výpady proti studiu dvou tisícovek zcela nevinných studentů rozhoupou i signatáře petice na obranu plzeňských práv (jichž bylo něco před deset tisíc), může být její vítězství naprosto neobvyklé (nikoli ovšem nečekané).

Toto vítězství paní komisní, na kterou, jak se zdá, podá trestní oznámení v dějinách dosud nebývalé množství lidí, nám na druhé straně vyvrací mnohá přísloví a všelijaká pseudomoudra, jež se až dosud považovala dokonce za moudra. Tak třeba arménské přísloví nám říkalo (jak se však zdá, nejspíš nesprávně), že na dutou, shnilou hrušku netřeba kameny házet.

Naštěstí máme mnohé, roky osvědčené jistoty a tak stejně bezpečně víme, že budeme dále slýchat paní komisní, a dokonce nejspíš i zmíněného prvního oznamovatele. Už Lev Nikolajevič Tolstoj přece věděl, že ze všech nejvíc mluví ten, kdo má nejméně co říci. A náš Karel Čapek přece řekl, že svoboda slova je krásná věc, bohužel přitom je také svoboda žvanění a drzosti.

« Zpět