5. dubna?

Překvapilo mne, kolik z Vás zaujalo, co se asi tak může stát 5.dubna 2010, a tak, abych Vás nenapínal nad míru přiměřenou poměrům, Vám to prozradím hned zítra, ale už dnes bych Vás rád varoval, že je to jen docela obyčejná blbost, to zase normalizátoři někde něco nedomysleli, což je u nich ovšem zcela běžné. Jak ostatně kdysi řekl už jeden slavný signatář Charty 77 (hledej, šmudlo, hledej): chcete-li normalizovat, musíte se smířit s tím, že Vám povládne Jakeš.

Zítra se taky možná dozvíme, jestli kurýr cestou z Plzně do Plzně nezabloudil anebo jestli jiná důležitá agenda (např. další etapy mediálně zajímavého lezení pod skříně v pátrání po lstivě neexistujícím trezoru) nesebrala novopečeným vedoucím veškerý čas potřebný na vložení papíru do obálky.

Uznejte ovšem sami, že tak složitý úkon se nedá uspěchat a že za ty peníze z děkanského a proděkanského platu na to dva dny nemusí stačit, zejména když se po letmém čtení ukazuje, že by všechno mohlo být jinak, nežli odesilatelé tvrdili.

Po mnohaměsíčním úporném pinožení, kdy jim zbývající členové univerzitní komise, kteří nejsou existenčně závislí na potvrzení hanlivých nepravd a zřejmě žili v mylném názoru, že účelem komise je zjistit pravdu, nevděčně podráželi nohy hloupými a neobjektivními zjištěními (např. Právo, 23.10. 2009: První šetření univerzity v Plzni, pochybení nezjištěna), kdy jim vráželi nože do zad nevděční poslanci (např. na iDnes 24.10: Je jasné, že současný zákon na odebírání titulů nepamatuje…) a dokonce i ombudsman (Týden, 25.10.: Za kauzu v Plzni může Ústavní soud) a kdy i média snad, nedej bože, líčila i někoho jiného, nežli čističe a leštiče, v plzeňské kauze jako tvory aspoň vzdáleně podobné lidem („Mýval z plzeňské kauzy vášnivě chová mývaly“), ba kdy se dokonce našli i tací, kteří nepochválili třeštění šéfky Akreditační komise (Aktuálně.cz: 20.10.: Plzeňské třeštění), ve čtvrtek navíc zjistili, že z těch, komu chtějí sebrat titul, ho jeden ještě nemá, a v pátek pak, že ho ještě nemají nejméně dva. Nejsem tak neomalený, abych se snad ptal, co tedy dělali od loňského října do minulého čtvrtka a co vlastně psal do vzorových dopisů onen náměstek ministra, který byl na psaní dopisů najat (konec konců, pan doktor Uzunoglu tvrdí, že přes všechno jeho škemrání mu požadovaný úplatek nedal, takže se nějak živit musí, a kdo by chtěl žít jen z platu náměstka ministra?)?

Ono mediálně proslulé zalézání pod skříň při hledání nikdy neexistujícího trezoru nás vlastně mohlo na leccos připravit. Když se někdo vydá plížením plazením vpřed, aby se doplazil až k trezoru, o němž všichni ví, že tam nikdy nebyl, pak ovšem pouhý fakt, že nějaká osvědčení neexistují, ho nemůže odradit od bohulibého záměru je přesto zrušit, takže jsme mohli čekat, že se zřejmě tím směrem vydá, ovšem rychlostí pouze plazivou, aby média co nejvíce napínal a na politické konkurenty, kteří jsou tak hloupí, že si svou volební kampaň platí sami, udělal dlouhý nos. Možná na to mohl někdo přijít a provařit to, jak je v české kotlině zvykem, ale uznejte sami, koho by taková pitomost napadla?

P.S. Přemítám, co všechno jsme ještě mohli provést? Navzdory úvahám investigativních členovců (pavouci, ať už podle Brehma odporní nebo ještě odpornější, jsou členovci z třídy pavoukovců) nejsem propojen s karibskou společností, která si dovolila chtít peníze po nějaké jiné společnosti původně obchodující s krví (naznačovat nesmím, ale takhle se to psalo), stovky milionů mi ČEZ taky nedá (nesmím ani naznačovat, ale i tohle se psalo, i když spíš mezi řádky a pod titulkem naznačujícím opak), posudek na ekologickou zakázku jsem nepsal a dokonce nikdy ani nečetl (jak potvrdil bývalý ministr financí ve sněmovně).

Možná že někoho třeba zaujme, jak že to vlastně bylo s katarským princem: Pravda je, že některé instituce byly požádány Ministerstvem spravedlnosti o posouzení, zda ministerstvo mělo pravomoc předat cizince ke stíhání do ciziny. Pečlivě jsem si přečetl příslušné ustanovení v trestním řádu a pro jistotu zavolal ještě i dr. Baxovi a prof. Šámalovi: ten to sice loni zapřel, ale časopis Týden si naštěstí dal tolik práce, že dohledal jeho vlastní prohlášení z oněch časů. Na posměšný humor profesora Šámala se těžko zapomíná (někteří studenti si na něj dokonce občas postěžovali rektorovi, a jak rád se pak pan profesor dovolával svědectví předsedy komise, i když to nebyl právník), a hlavní myšlenkou jeho odpovědi bylo: Ty neumíš číst? Umím, dokonce umím i psát, a tak jsem napsal odpověď, že Ministerstvo spravedlnosti pravomoc předat cizince ke stíhání do ciziny mělo. Ostatně, posuďte sami: Je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný na území České republiky a z jeho spáchání je podezřelá osoba, která je občanem cizího státu, může po podání obžaloby Ministerstvo spravedlnosti předat trestní řízení příslušnému orgánu cizího státu (dnes zní ustanovení jinak). A tak plzeňská fakulta předložila nepochybně neobjektivní a podjaté posouzení, že Ministerstvo mohlo udělat, co už nějakou dobu před tím udělalo, třeba na rozdíl od objektivního a nestranného posudku například pražské fakulty (který však byl kupodivu úplně stejný).

« Zpět