Poznámečka

Čas kvapí a nejen časy, ale hlavně zprávy se nevídanou rychlostí proměňují až k nepoznání. Nejdřív včera přišla zpráva aktuální dámy, že v Plzni zasunuli papír do obálky (i když si dali opravdu pečlivě záležet, aby promeškali lhůtu, ve které by se to mělo udělat, kdyby to vůbec šlo), potom se naopak ukázalo, že je passé (ta zpráva, pochopitelně), a že papír nestrčili nikam. Pošta přišla o mediálně přislíbené tržby především proto, že pana rektora oslovila skupina rozumných studentů z jiných fakult nežli práv a požádala ho, aby nenechal cloumat univerzitou v zájmu párku zvoleníchtivých.

Nakonec se ukázalo, že se odhodlal k neuvěřitelně hrdinskému činu i jeden student právnické fakulty (myslím to smrtelně vážně, protože dostávám řadu zpráv o tom, že studenty vyhazují od zkoušek nejen proto, že se podepsali pod petici na podporu bývalého vedení, ale dokonce i proto, že se jen učí z učebnic, které jsem spolunapsal, takže je to opravdu mimořádně statečný čin).

Studoval jsem v době hluboké normalizace, kdy ti normální učitelé na nás spiklenecky mrkali, když koutkem oka zahlédli nějaká zakázaná skripta, zatímco když šli po chodbě ti normalizační a tedy méně normální revolucionáři, cpali jsme taková skripta urychleně do kdejakého otvoru (pokud možno ne tělního). Neskutečně mě mrzí, že tolik let po listopadu 1989 studuje řada právníků v podmínkách tak stejně demokratických, v jakých jsem se musel před mnoha lety pohybovat já. Jeden pedagog, který dnes jde hrdě a statečně s dobou a už mne tudíž nechová v oblibě, mi kdysi daroval sbírečku výroků Che Guevary. Nemám teď na mysli ty nesmrtelné, jako že správného revolucionáře poznáš podle toho, jak strašlivě smrdí, ale třeba ten méně známý, který plzeňským normalizačním revolucionářům zjevně uniká: právě teror vytváří partyzány.

Navíc usilovné vynášení utajovaných hříšnických jmen a jejich spiklenecké prozrazování se ukazuje naštěstí (slušně řečeno) mírně kontraproduktivní. Nejvíc mne překvapuje udivené hýkání některých investigativců, kteří už šestý měsíc znovu a znovu objevují pořád to samé: kdo by se dnes nadál toho, že mezi přísně tajenými odsouzenci se z ničeho nic objeví bývalý předseda akademického senátu nebo pedagog, jehož tehdy ještě děkanem nezvolený exministr plamenně v médiích vyzýval k opuštění fakulty, zatímco mu psal servilní dopis, jak ho mrzí, že jen a jen z důvodů, že neumí sehnat pro školu peníze, se musí rozloučit s někým tak skvělým (a dnes ho navíc láká zpátky, protože žádný z revolucionářů neumí učit jeho předmět). Jako neuvěřitelné překvapení se servírují do zblbnutí pořád stejná jména, takže drtivá většina absolventů (nejméně 99,3%) už dobře ví,že na žádném seznamu určených k preventivní popravě nejsou. A to je dobře, metanová atmosféra strachu tím pádem totiž řídne.

Normalizátoři samozřejmě s peticí (či otevřeným dopisem?) nesouhlasí a studenský senátor promptně slídí po elektrofakultě a hledá údaje o signatářích (i to tady před desítkami let už bylo, soudruzi také se signatáři nejrůznějších dokumentů, jež souhrnně nazývali pamflety, diskutovali, aby jim vysvětlili jejich pochybení, ovšem vždy jen velmi krátce před tím, než je zlikvidují jako třídního nepřítele).

Ale možná se zase už pletu. Elektrostudenti vyzvali pana rektora, aby nezatahoval kvůli osobním (volebním) zájmům univerzitu do předem prohraných sporů, a student, který se pídí po jejich osobních údajích, je přece mimo jiné podnikatel: třeba tedy shání, kdo by mu dobře poradil. A protože se ukazuje, že studenti elektrofakulty chápou právo mnohem lépe, než novopečené vedení právnické fakulty, obrací se možná pro kvalitnější právní služby k elektrofakultě?

Naštěstí ještě máme našeho věčného pseudostudenta. Kdybychom ho neměli, museli bychom si ho snad vymyslet. Promptně reagoval na tn.cz, že rozhodně nejde o jeho volební kampaň, protože jména prvních adeptů na odebrání titulů byla známa už loni v září, kdy jeho strana ještě nerozpoznala v něm jen nedbale ukryté neuvěřitelné kvality a neudělala ho volební jedničkou. Čtete dobře: v září.

První kontrola ovšem do Plzně dorazila s hrdě vlajícími prapory a hrdinnou věštkyní, která už předem věděla, co po svém slavnostním vjezdu (podle jiných šíleném vpádu) objeví, až 23. října. Někdy se zamýšlím, proč se vůbec namáhala do Plzně jezdit, když všechno odprorokovala už tak dlouho před tím, než se tam vydala a v Plzni pak už celkem logicky nic nového nenašla (aby našla něco ještě horšího, než prorokovala, musela by na děkanátě dohledat nejmíň hromady ohlodaných kostí pedagogů revolucionářů, kteří ovšem neprodleně vypučeli zpátky do své nynější revoluční podoby). Konec konců kriteria prověřování (ta veřejná, samozřejmě ne ta skutečná!) byla s paní šéfovou dohodnuta (podle univerzitní zprávy) až 7.listopadu. Je vážně moc hezké, že se už v září vědělo, kdo je nesplní, až je v listopadu vymyslí.

Jasně, novináři to zase určitě zkreslili. Jako před pár měsíci ono slavné strategické prohlášení pana strategického proděkana, že novému vedení málo oddaný senát je třeba strategicky normalizovat vyhozením senátorů. Tehdy to přece novináři taky neskutečně, hrubě zkreslili. Jenže dnes už je řada senátorů vyhozených.

P.S. Během včerejška se na mne obrátilo několik z Vás, kde lze petici (jde-li o petici, možná je to jen otevřený dopis) spolupodepsat? Nevím, pokud chcete, obraťte se na pana rektora. Je to moudrý, uvážlivý muž a určitě Vám poradí.

« Zpět