Právní osvěta

Je zajímavé, jak se od sebe jednotlivé národy odlišují, jak je každý z nich alespoň v něčem odlišný od ostatních.

Vlasta Burian například svého času tak užasl nad zvláštností národa německého („když se jim narodí holka, radostně povykují: Hoch! Hoch!“), až nakonec upadl do podezření z kolaborace.

Na Číňany je dobře se usmívat, Italové bývají zpravidla mnohem temperamentnější než Eskymáci, i náš národ má samozřejmě svá nepochybná specifika.

V minulosti se nám všelijací podivíni snažili vsugerovat, že úřední osobou (dříve veřejným činitelem) je každý, kdo podepisuje veřejné listiny, a protože veřejnou listinou je i docela obyčejná doručenka, pasovali nás tím na v Evropě zcela jedinečný národ složený z veřejných činitelů, podle dnešní právní úpravy na národ úředních osob.

V myšlenkách o charakteru národů ovšem občas nalezneme celkem nečekaně odpovědi i na řadu obtížně vysvětlitelných otázek. Třeba proč se lidé tak často posmívají právníkům a nemají je rádi?

Švýcarský ekonom a historik Sismondi (1773–1842) nás totiž svého času vyděsil myšlenkou, že charakter národa je určen charakterem vlády. Zkuste si představit, že by třeba charakter všech právníků byl určován charakterem ministra spravedlnosti?

Ani za cenu odpovědi na otázku, proč se lidé tak často posmívají právníkům a nemají je rádi, Vás však nebudu při sobotě děsit.

Protože si vzpomínám, že mne někdo z Vás vyzval, abych vedle častých citací nesmyslů (z pera či úst paní komisní a jí blízkých) využil těchto stránek taky k osvětě, namísto strašení si dovolím stručnou poznámku k tomu, jak to tedy vlastně je s onou trestní odpovědností úředních osob (dříve veřejných činitelů).

Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu, se dopouští trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku). Podle § 127 odst. 1 trestního zákoníku je přitom úřední osobou soudce, státní zástupce, prezident, poslanec, senátor, člen vlády, člen zastupitelstva, úředník orgánu veřejné moci, voják, policista, celník, strážník, soudní exekutor, notář atd. (např. myslivecká nebo rybářská stráž).

Výklad nemá sice být omezen jen na příklady, ale příkladem se výklad někdy (vlastně zpravidla) dost zjednoduší.

Zkusme si tedy představit, že by třeba ministr školství (neboli člen vlády, tudíž zcela nepochybně úřední odoba) podlehl naléhání, o němž se od minulého pátku povídá, totiž naléhání paní komisní, že v kauze plzeňských práv přece vůbec nejde o právo, ale že národ (a jeho jménem hlavně ona!) si přeje jejich potrestání za to, že nerespektovaly její dobré rady a hlavně její zájmy, a rozhodl se přezkoumat statečné a ušlechtilé rozhodnutí svého předchůdce o prodloužení akreditace plzeňských práv až do roku 2016.

Protože však podle § 96 odst. 1 správního řádu je zahájení přezkumného řízení možné jen do dvou měsíců ode dne, kdy se kterýkoli ministr školství o něčem podobném dozvěděl, a protože tehdejší pan ministr školství zmíněné rozhodnutí veřejně přečetl už dne 9.března letošního roku, byl by takový nynější krok opožděný, byl by tedy učinen v rozporu s právním předpisem. A protože ministr (člen vlády) je úřední osobou, šlo by v tomto případě o naprosto lapidární zneužití pravomoci úřední osoby, zasluhující si snad ještě více trestních oznámení, než kolik jich napršelo na paní komisní za její rozhodování podle pocitů a známostí (cituji pana premiéra, který její rozhodování takto výstižně charakterizoval v Lidových novinách).

Samozřejmě si nemyslím, že by nynější pan ministr byl schopen či ochoten k takové nebetyčné pitomosti, nota bene zločinné.

Ale jak jsem řekl: výklad nemá sice být omezen jen na příklady, ale pěkným příkladem se výklad někdy dost zjednoduší.

« Zpět