Přemrzutá?

Pomalu nám končí měsíc, v němž nepravda, zloba a zášť dostaly téměř exemplárně napráskáno od svého opaku. Tisíce normálních, slušných lidí jsou za to vděčny, zatímco několik těch druhých si poněkud zlostně okusuje nehty na končetinách, případně jiné části těla. V únoru studenti a učitelé bojovali za svá práva (a to ve všech smyslech toho slova), březen jim přinesl vítěství a snad konečně i klid na práci a studium. Zdá se dokonce, že nějak ubývá těch, kdo se chovali jako mešuge.

Příznaky choroby, označované tímto hebrejským výrazem (dokonce v bibli) jsme si už popisovali: neustálé osočování, vymýšlení pseudoproblémů, jejich nekonečné omílání stále dokola a šikanování všech pod záminkou řešení oněch vymyšlených problémů, agresivita, zloba a mnohé podobné. Ostatně, obávám se, že ony příznaky jsme měli možnost pozorně a bohužel dlouho sledovat na vlastní oči.

Ale jinak?

Možná s tradičně zachmuřenou tváří pan (cituji velmi významného bloggera a ještě významnějšího právníka) bývalý studentský moták vykřikne cosi aktuálního, čím strašil děti před třemi roky. Asi bychom ho měli trochu rozesmát, třeba nějakým jednodušším vtípkem, ale bojím se, že jsme zaspali. Abychom ho rozesmáli při pátku, museli bychom s nějakým prostším vtipem přijít nejpozději v úterý, a to už jaksi nestihneme.

Nemyslíme si ani, že by si paní komisní ládovala noviny do lednice, aby měla opravdu čerstvé informace.

Spíš není možné jen tak překonat přímo v televizi učiněnou nabídku akreditace za změnu názvu (z fakulty na ústav). Na druhou stranu aspoň víme, na čem jsme.

Víme, že profesor či docent, kterého má paní komisní ráda, vydá za víc, nežli 16,6 profesora či docenta, které ráda nemá (proto filozofům stačí 1,5 docenta či profesora na pohodlnou akreditaci jednoho studijního programu a plzeňským právům ani 25 profesorů a docentů za akreditaci rovněž jediného studijního programu nestačí). Víme, že jeden profesor či docent, jehož má paní komisní ráda, ale který je bohužel právník, vydá aspoň za víc, než 1,9 profesora a docenta, které ráda nemá a ještě ke všemu jsou právníci (proto 13 profesorů a docentů olomoucké fakultě stačí i na akreditaci doktorského studijního programu a plzeňské nestačí 25 ani na magisterský studijní program), i když tady nevíme, nakolik byl zvýhodněn profesor, který byl za blahých totalitních časů agentem StB (Vilémem) a tudíž stranickému srdci obzvláště blízký.

Akreditace za změnu názvu z fakulty na ústav je pěkná věc (i když vypadá hodně jako úplatek protislužbou). Možná by bylo ještě lepší, kdyby se ti zlolajní právníci přejmenovali docela!

Bylo by možno využít inspirace novým, moderním občanským zákoníkem, vytvořeným překladem feudálních paragrafů ze středověké němčiny do ještě starší češtiny. Pak by plzeňští sagitáři kajícně uznali, že se nechovali jako polízači ani prlenci, ale spíš jako hnusní přebojníci, a přejmenovali by se třeba na přímaře.

Sagitář je staročesky student, polízač, jak jinak, pochlebník a prlenec zase opěvující, chválící. Hermenegild Jireček nám přitom napsal, že kořen, z něhož po skončení pravěku slovo právo vzniklo, jest „přímý.“

Potom by už neučili (jako dosud: ta hrůza) ústavní soudnictví soudci Ústavního soudu, ale cudové (staročesky soudci) Ústavního soudu (po skončení pravěku jsme Ústavní soud neměli, takže překlad do staročeštiny vázne), což by nijak nevadilo.

Zatímco budete o těchto skvělých možnostech uvažovat, hlavně nelitujte paní komisní (a když, tak radši ne nahlas), že je z toho, jak pan ministr školství neuznal její pocity za vrcholný státní zájem, celá přemrzutá.

Přemrzutá totiž staročesky znamená: ohavná, ohyzdná, ba dokonce škaredá.

« Zpět