Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
T

yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.

Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.

 

Proč sem pořád chodíte, vždyť nás přivedete na mizinu...

Kritici bývalého vedení právnické fakulty se shodují (mimo jiné) na tom, že nebyly důsledně dodržovány předpisy upravující průběh a kontrolu studia, prostě, že na fakultě rozhodně nevládla žádná tuhá disciplína, což je třeba neprodleně napravit. Jak ostatně pravil už Josef Švejk (cituje přitom pana Makovce): „Disciplína, vy kluci ušatý, musí bejt, jinak byste lezli po stromech jako vopice.“

Sametovou revoluci začali studenti a po nich herci. Pamětníci si možná vzpomenou, že se jí v oněch dobách také občas říkalo ukradená, protože řada lidí měla za to, že ji politici nakonec prostě studentům a hercům ukradli. To, co se stalo na plzeňských právech, žádná revoluce rozhodně nebyla (ještě tak palácový převrat), o to důkladněji si však její aktéři pojistili, že jim ji žádní politici neukradnou. Mnozí z nich totiž profesionálními politiky sami jsou. Na vysokých školách je sice zakázáno organizovat činnost politických stran, ale pokud na některých hodíte kamenem, politika trefíte téměř jistě. Plzeňská práva také mají to pochybné štěstí. Pan děkan coby bývalý ministr a stávající poslanec si dokonce přizval na psaní dopisů svého bývalého náměstka (dnes už náměstka jiného ministra), coby odborníka na dané téma. Student, který se proslavil kritikou poměrů na plzeňské fakultě, si vysloužil první místo na krajské kandidátce své strany.

Problém je, že vysoká škola (a fakulta) nemá sloužit jako předvolební plakát. Ti, kdo stojí v jejím čele, ti, kdo na ní vyučují, ale i ti, kdo na ní studují, si nemají vylepšovat chatrné image tím, že budou svou alma mater soustavně a vytrvale pomlouvat, že se budou zviditelňovat osočováním kolegů, ať již z řad studentů nebo akademických pracovníků. Akademický slib studentů i absolventů vysoké školy je zavazuje, aby škole podle svých schopností pomáhali. U učitelů se to předpokládá jako samozřejmost.

U vedoucích pracovníků se například tiše předpokládá, že seženou peníze aspoň na provoz školy. Ano, v roce 2008 Hospodářské noviny v rámci projektu hodnocení vysokých škol konstatovaly, že v Plzni připadá nejméně studentů na jednoho pedagoga. Jenže také uzavíraly, že je to dobře, protože to umožňuje hlubší kontakt studenta a pedagoga, kvalitnější práci se studenty, a vzbuzuje to také zájem o studium. Tehdy se skutečně plzeňská práva těšila druhému nejvyššímu zájmu uchazečů v naší zemi (připomínám pro jistotu, že nejde o sebechválu, protože v té době jsem už tři roky děkanem fakulty nebyl).

Jenže to, co bylo v roce 2008 hodnoceno nezávislými novináři jako jeden z největších kladů fakulty, se dnes co nejrychleji opouští, doufám aspoň, že z nouze a nutnosti. Protože na tolik učitelů nesehnalo nové vedení peníze. Možná ale, že je sehnat vůbec nechtělo, protože ten, kdo se bojí o pozice, ten se o to víc panicky bojí opozice, a hádejte, kdo asi bude ze všech učitelů nadbytečný? Jenže peněz, ať už schválně nebo jen neumětelstvím, se sehnalo tak málo, že podle výroků nového vedení hrozí vyhazov až třetině pedagogů (pokud se budou najímat odborníci z řad politiků na psaní dopisů, může jich být třeba i víc). Nevypadá to skoro na hromadné propouštění (podle § 62 a dalších zákoníku práce)?

Nejstarší z novopečených proděkanů sice hájil svého mladšího proděkanského kolegu, že jeho výrok o tom, že učitelskou opozici v akademickém senátu zlikviduje vyhozením těch vzpurných senátorů z práce, média hrubě překroutila. Jenže jak to vypadá, média nepřekrucovala. Že jde o metody používané naposledy po srpnu 1968 si proděkanský autor onoho skvostného výroku (pokud ho pronesl) nemůže pamatovat, protože tehdy ještě nebyl na světě. Jeho starší kolega sice na světě byl, ale může se zase utěšovat tím, že to tenkrát přece vydrželo dvacet let (a za dvacet let už bude v důchodu).

Jenže takovéhle zacházení žádná škola nevydrží nejen dvacet let, ale ani malý zlomeček této doby. Je potřeba přestat pomlouvat, sebestředně se producírovat v médiích, rozeštvávat pedagogický sbor, je třeba věnovat se neslavné každodenní práci, která média nebude zajímat. Parlament se v podstatě usnesl, že bude pracovat jen v nejnutnější míře, protože zbytek poslanecké energie pohltí předvolební kampaň. To si ani děkan, ani učitelé, ani studenti, nemohou dovolit. A hned jsme zpátky u Švejka:

Proč sem pořád chodíte, vždyť nás přivedete na mizinu, stěžovala si přece Palivcová fízlu Bretschneiderovi.

P.S. Na základě dotazů si dovoluji upozornit, že lékař Yekta Uzunoglu byl, zřejmě na základě sporů s jedním bývalým ministrem, nespravedlivě obviněn a posléze všech obvinění zproštěn. Odmítl, aby jeho trestní stíhání bylo zastaveno a trval na rozhodnutí o své nevině. V roce 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla Nadace Charty 77 za dlouholetý neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost, na jeho podporu vystoupili např. Václav Havel, Zdeněk Svěrák, Jaromír Štětina, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg a řada dalších osobností. Tento lékař, který podal trestní oznámení na „práskače“ ve své kauze (jak napsal Respekt), mimo jiné také prohlašuje, že někdejší náměstek ministra, najatý dnes svým tehdejším ministerským šéfem na psaní dopisů provinilcům z řad plzeňských studentů a absolventů, od něj požadoval peníze za pomoc při vyřízení žádosti o odškodnění.

« Zpět

webdesign and programning
IDEAS DESIGN