Procesní práva

Jako správní studenti v přelomových dobách nečekali ani studenti plzeňských práv pasivně a se založenýma rukama někde v hospodě na ortel, který jim chystala jedna postarší dáma. Účastníkem správního řízení o prodloužení akreditace však byla jen jejich univerzita, takže jim nezbylo, nežli demonstrovat na promrzlých ulicích při svých bílých demonstracích, citovat co nejpřesněji neuvěřitelné výroky paní komisní a jejího doktora Nespravedlnosti při imitovaném pohřbu akademických svobod a právě tím bránit tomu, aby byly zlobou a nepravdou akademické svobody popraveny doopravdy.

V právním smyslu však měli stejná procesní práva jako třeba paní komisní: totiž vůbec žádná.

Pan veřejný ochránce práv se dal veřejně slyšet, že na žalobě proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy žádný veřejný zájem neshledává a žádnou takovou žalobu tudíž nepodá (jen se teď trošku obávám, abychom se od obdivovatelek ruského jazyka a amerických komunistů o něm najednou nedozvěděli nějaké opravdu dobře vymyšlené ohavnosti).

Věřme, že i pan nejvyšší státní zástupce projeví podobnou státnickou moudrost a neshledá, že důležitý veřejný zájem preferuje sice nadměrné, leč toho času poraněné, ego jedné dámy opilé (bohužel nikoli do němoty, ale právě naopak) zřejmě mocí nebo čím vlastně (pro inspiraci se lze podívat na fotografie u úvahy Ilustrovaná II a upřesnit, zda si s odrodilým studentem a pedagogem připíjí na zmar jejich alma mater mocí nebo snad něčím jiným) před právem na vzdělání pro dva tisíce mladých lidí.

Kdyby však, nedej Bože, ten nesprávný a nezákonný krok hodlal učinit, měli by studenti plzeňských práv (a nejen oni) pojednou až nečekaně mnoho procesních práv (zatímco paní komisní by jich měla pořád stejně, totiž pořád žádná).

Podle ustanovení § 34 odst. 1 soudního řádu správního jsou totiž osobami zúčastněnými na řízení mimo jiné také ti, kdo mohou být přímo dotčeni zrušením napadaného rozhodnutí. Podle § 34 odst. 2 téhož zákona je navrhovatel povinen tyto osoby přímo v návrhu označit, pokud jsou mu známy (podle § 74 odst. 1 téhož zákona se jim pak také doručuje žaloba a mají řadu dalších práv, mimo jiné mají podle § 36 odst. 1 citovaného zákona rovné postavení s dalšími účastníky).

Podmínkou ovšem je, že se takové osoby za zúčastněné přihlásí. Dokud si prostě panu nejvyššímu nenapíšou, nebudou mu natolik známy, aby je musel všechny pojmout do své žaloby (kterou, doufejme, nikdy nepodá).

Dnešní doba je jistě složitá, doufejme, že však není zcela hanebná.

Jak kdysi pravil Sókrates, pro změnu taky popravený: právě použití krajních prostředků činí z nedobré doby hanebnou. Ostatně takový Giordano Bruno, upálený poté, co ho kolegiálně a korektně udal jeho žák, taky věděl, že: Upálit, to ještě neznamená přesvědčit.

« Zpět