Profesionálové

Profesionálové to samozřejmě znají. Ti ostatní do toho sice někdy mluví, ale se znalostí to zhusta bývá horší.

Skoro každý sice ví, že vyfukováním tabákového dýmu do výlevky se zlato, ba ani stříbro, o drahých kamenech ani nemluvě, nevyrobí.

Pohled na úporně zvracející velrybu (viděl jí vůbec někdo?) by nás však jen sotva tvůrčím způsobem nadchl a inspiroval k nápadu výrobět parfémy (ačkoli velrybí vývržky v podobě tzv. ambry byly dlouhá staletí jejich nepostradatelným základem).

Málokdo taky chápe, že prý černé díry nejsou tak úplně černé (jak přiznal Stephen Hawking, který se dokonce vsadil, že úplně černé jsou, a prohrál).

Netrápí nás tudíž, co se stane, když hodíme slona do černé díry (samozřejmě pokud nehrajeme roli onoho slona), ačkoli osud slona v černé díře má prý hluboké důsledky pro kvantovou gravitaci.

Nedivíme se, proč je noční obloha černá, ačkoli už Jan Kepler se kdysi na Petříně trápil nad tím, že noční obloha není nádherně světlá, když počet hvězd (sluncí!) ve vesmíru je nekonečný a jejich světlo se nemůže cestou ztratit (navzdory tomu, že to trápilo už kdysi dávno Keplera, jde o tzv. Olbersův paradox: že by snad proto, že Kepler byl jen ohavný rychlostudent, který svá magisterská studia zvládl v letech 1589 až 1591?).

Prostě nám nějak neleze do hlavy, že absurdita kvantových superpozic možných stavů nezná meze.

Neboli každý profesionál toho prostě ví o svém oboru mnohem víc než ti, kdo odborníky v daném oboru nejsou.

Což samozřejmě platí i pro právníky.

I když jsme permanentně svědky předběžného ukamenování každého, kdo je obviněn ze sebenevídanější pitomosti, my jsme o presumpci neviny četli.

Ať už se akreditace nabízí za zvolení profesora, s nímž se paní akreditující dobře pije, v krabici od vína, od bot či dokonce bez krabice, a ať již je pan profesor ke zvolení dodáván v libovolné krabici či bez obalu, nám právníkům se to jako láskyplný a zcela zákonný počin stejně moc nezdá (zatímco ti, kdo právníky nejsou, se k tomu naopak hrdě hlásí, jak vyprávěl na You Tube: „Dohoda s Dvořákovou“ třeba pan ministr nespravedlnosti či kmotrovské spravedlnosti, to podle toho, které noviny čtete raději).

Ať už je nějaký ten exministr stíhán sebezavileji za to, že chtěl připravit exmanželku o podíl na společném jmění, my právníci víme, že každý z manželů je oprávněn k veškerému společnému majetku, nikoli jen k jeho nějaké části, protože podstatou společného jmění je, že každý z manželů má vlastnické právo k celé společné věci (srov. už dávné stanovisko publikované pod č. 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). My právníci proto třeba víme, že manželé si prostě nemohou navzájem ukrást (ale ani třeba darovat) společnou věc.

I když se to občas některým neprávníkům nelíbí, víme třeba i takovou velmi nepohodlnou věc, jako že od roku 1956 nejde nikomu sebrat akademický titul.

A když jsme minulý týden slyšeli, že ministerstvo (školství, mládeže a tělovýchovy) rozhodlo o podnětu Akreditační komise a zapovědělo jedné nejmenované západočeské univerzitě přijímat ke studiu práv, pokývali jsme jen hlavou, protože víme, že to zas tak moc nevadí.

A proč to nevadí?

Slyšeli jste někdy pojem nicotnost? Tak tedy proto. O nicotnosti všelijakých paaktů si dovolím něco napsat příště (profesionálové to samozřejmě znají).

« Zpět