Profesní mise

Každá profese plní svou misi. Některé přitom ovšem mají dost smůlu.

Bohužel, už je to tak, že spravedlností náš svět právě neoplývá. Ostatně, jak taky všichni víme, platí přece, že jaký pán, takový krám, takže jak bychom při takovém spravedlnostním vedení mohli vůbec nějakou spravedlnost mít?

Když zubař někomu opravdu hodně dobře spraví zuby, rozhodně neplatí za lumpa, lotra či darebáka. Když kovář někomu uková nádhernou podkovu, proč by měl být považován na ničemu navrch i pitomce?

Bohužel existují výjimky. Tak třeba studenti plzeňských práv, kteří studovali zcela řádně, byli škaredě osočeni několika svými pseudokolegy, kteří zpravidla studovali právě opačně.

Tak pan ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (jak v kterých novinách) studoval v plzeňském doktorském studiu tak úspěšně, že se mu v tom zalíbilo, zapomněl se a studoval posléze tak strašně dlouho, až se radši sám vyloučil, aby to nevypadalo, že si snad nadržuje. A aby to nevypadalo, že si snad nadržuje, šel radši studovat do Prahy k panu profesorovi, který mu původně jako poslanci asistoval (to víte, korektnost a transparentnost je prostě korektnost a transparentnost).

A je snad považován za lotra holič, který ostříhá ničemu?

Kromě studentů vybrané západočeské fakulty mají podobnou smůlu hlavně advokáti. Zatímco holič, který stříhá či holí lotra, se klidně těší všeobecné úctě, lotrův advokát je podle veřejného mínění sám lotr.

Příkladů je bezpočet. Advokát, který v rámci své profese pomáhal podlému a nespravedlivému ministrovi, nechvalně známému krutým pronásledováním studentů a pokud možno i zbytku národa, byl dokonce i mezi kolegy považován za cosi stejně odporného, jako onen nespravedlivý ministr.

Dokonce (a to by se žádnému holiči fakt stát nemohlo) byl pronásledován za to, že onoho zlého, podlého ministra, který se stal symbolem nespravedlnosti (někdejšího říšského ministra K. H. Franka) hájil tak dobře.

Čímž ovšem nespravedlnost zdaleka nekončí.

I úplný blb, který zkazí na co přijde, se totiž rázem začne chlubit, jak to vlastně všechno dělal od samého počátku dobře, jakmile mu najatý advokát svými dovednostmi zachrání kožich před totálním vyprášením.

Každou chvíli prostě slyšíte někoho, koho vysekal advokát či advokátka na poslední chvíli z totálního průšvihu (spočívajícího hlavně v tom, že by se přišlo na to, co doopravdy umí), jak s nefalšovanou skromností prohlašuje, jak je opravdu, ale opravdu šťasten, že on a jeho tým od počátku dělali vše od samého počátku, či spíš ještě dřív, zcela správně.

A slyšeli jste někdy, že by bolesti zbavený nešťastník radostně šišlal, že si všechny zuby šikovně vytrhal sám?

Nebo že by krásná dáma radostně vyvolávala, že ty šatečky vyhlížející jako od Versaceho si po večerech spíchla sama?

Že ten krásný účes si jen tak upižlala před zrcadlem, případně spolu se svým milovaným týmem?

Že by se nějaký ten marnotratný milionář pochlubil, že si své supernové porsche stloukl po večerech na dvorku?

Hořké cukrátko prostě patří jen advokátům, a možná občas nějakým těm studentům, když se na ně vyspí někdo splňující definici obsaženou ve čtvrtém odstavci zdola.

« Zpět