První sníh

Hádejte na koho si vzpomenete, když Vám spadne odkudsi rovnou za krk hrst sněhu?

Jak jinak, nežli než na naše milované kodexové mágy? Ne, že by snad byli tak nepříjemní jako hrst sněhu za krkem, to určitě ne. Nějaká hrst sněhu s nimi rozhodně nemůže soutěžit, ba řekl, bych, že dokonce ani fůra sněhu a podle některých moudrých, a bohužel zkušených, lidí by možná v soutěži neuspěl ani celý vlak sněhu, dokonce za krkem. Navíc po několika stech pokusů by si člověk na sníh za krkem určitě nakonec zvykl, což se mu se skvělými počiny autorstva, případně i oněch několika upřímných příznivců (možná dokonce obou či snad tří?) věru stát nemůže.

Ale stejně, považte, jaká děsivá smůla je, že mi ten sníh skončil za krkem. Co by se stalo, kdybych se tak nepřipletl?

No přece by ten sníh spadl na zem a já bych mohl nádherně pošikanovat souseda. Neboť vlastník pozemku má přece nezadatelné právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo dokonce led (na jeho pozemek, jak moudře praví § 1019 odst. 1 našeho už navždy nového občanského zákoníku). Takže: dosti bylo nezákonně šikmých střech, ostatně třeba v arabských zemích je taky nemají, a jak se jim žije (a z jejich střech určitě žádný sníh nepadá, čímž demonstrují výhody našeho zákoníku i v daleké cizině).

Marx, i když byl právník, ale polepšil se a stal se marxistou, měl pochopitelně pravdu, když opsal z Hegelova dialektického zákona, že nárůstem kvantitativních změn se mění kvalita. Ovšem opisování od nějakého Hegela či jak se ten pán jmenoval, se nepočítá, protože ten pán přece studoval na univerzitě v Tübingenu od roku 1788 nepěkně krátkou dobu a navíc působil jako učitel, takže si nic jiného ani nezaslouží, než aby jeho myšlenky převzal někdo politicky přijatelnější.

Jako příklad onoho dialektického zákona se často uvádí chození se džbánem pro vodu či pivo, až se ucho utrhne, případně spojení dvou půlkilových koulí uranu 235, jímž nevznikne kilová koule, ale díra tak kilometr na dva. Nejlepším příkladem ale opět je, jak jinak, náš úžasný občanský zákoník.

Posuďte si to sami: vezmete naprosto rozumné ustanovení z francouzského občanského zákoníku a stejně rozumné a smysluplné ustanovení z německého, a co máte dohromady: přece náš kvalitní občanský zákoník. Do jeho § 1878 odst. 2 přece autoři opsali z francouzského občanského zákoníku, že spojí-li se pohledávka a dluh u osoby jednoho z více spoluvěřitelů, zanikají tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů vůči dlužníkovi, zatímco z německého občanského zákoníku opsali (do § 1994 našeho občanského zákoníku), že spojí-li se pohledávka a dluh u osoby jednoho z více spoluvěřitelů, nezanikají (!) tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů vůči dlužníkovi. Vidíte tudíž nádherný příklad dialektického zákona: nahromaděním velmi smysluplných ustanovení může dojít k pronikavé změně kvality a k dokonce k pravému opaku oněch rozumných paragrafů. Dobře to ten Marx opsal, že?

« Zpět