Quo vadis?

Nějak se nikomu nechce akcentovat tu úžasnou zprávu, že nejméně 99,3% všech studentů plzeňských práv studovalo bez sebemenší chybičky. Tak znovu: **nejméně 99,3% všech studentů plzeňských práv studovalo bez sebemenší chybičky.**

Navíc to zjistila komise, jejíž ohromně podjatí a neobjektivní členové hodnotili sami sebe, a upoceně šátrali po sebemenší nepřesnosti, protože na jejím nalezení jsou existenčně závislí, takže jsem se nějakou dobu bál, že jediní správně vystudovaní budou jen oni. Zatím se tedy dál šťourá do 0,7% procenta těch zbývajících a ti, které únavná, nekonečná a nudná prezentace komisařů, kteří se rozhodli znormalizovat plzeňská práva, ještě totálně neotrávila (už jich zbývá jen nemnoho a ubývá jich jako sněhu na jaře) se upřímně baví, jak se novopečenému vedení nechce osobně zatroubit do útoku, podle jiných kousnout do abnormálně kyselého jablka a ještě podle jiných šlápnout do čehosi sice velmi přírodního, ale zpravidla dosti nevonného.

Šaškováním novodobých normalizátorů na téma, zda ukecají pana rektora, aby se do realizace jejich hloupého nápadu (zde cituji jednoho z mladých plzeňských učitelů) pustil za ně, nebo zda si nakonec troufnou sami, se zastírá zásadnější problém.

Nejde totiž o to, kdo se pustí do odebírání titulů, protože to stejně nejde. Nejde ani tolik o to, kdo z nich se pustí do páchání trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu. Jde o to, že se vytváří mylný a zcela nesprávný dojem, že právě o to jde.

Bývalé Rudé právo po atentátu na egyptského prezidenta referovalo, že zatčení pachatelé budou teď několik dní souzeni, a potom budou popraveni. Jenže takhle to přece nemá být: smyslem souzení není poprava, ale nalezení pravdy. A dokonce i podjatá, neobjektivní komise nakonec musela (skřípění zubů je slyšet do dálky, pokud si trhají i vlasy, do dálky to tak slyšet není) konstatovat, že u 0,7% absolventů plzeňských práv bude prověřování pokračovat. Nejde o to, kdo má tituly odebírat (nikdo, protože to nejde), ale o to, zda studenti nějak pochybili. Pokud akcentuje opak i bývalý ministr, je asi třeba souhlasit s blogem pana Večerníčka, že šlo o ministra nespravedlnosti.

Pořád se nemohu zbavit dojmu, že zveřejněné odhalené nedostatky (chyby při organizaci předávání rigorozních a diplomových prací do knihovny, nedbalé vyplňování protokolů, absence předtištěných jmen na protokolech, používání jiného tiskopisu státnicového protokolu a další nezměrná pochybení v administraci studia) nelze přičítat studentům, protože je nemohli ani způsobit, ani zavinit, ani ovlivnit, zda k nim došlo či dojde, ba nemohli a nemohou ani zjistit, že k nim došlo (ledaže by někomu lezli tam, kam se český národ tak často vzájemně posílá, tak usilovně, až by byli taky povýšeni na komisaře a směli sami kontrolovat, úředně pomlouvat a jinak šikanovat bývalé i nynější spolužáky). Že by zuřiví komisaři tajili nějaké další poznatky, stejně úporně a úspěšně jako nový děkan svou rigorozní práci (pořád ještě jsem nezaznamenal žádnou reakci na veřejnou výzvu na iDnes, aby ji konečně ukázal nebo dovolil ukazovat aspoň v knihovně)?

Takže pořád nevíme, kam komisaři kráčí. Ostatně tak to bylo vždycky. V mnoha a mnoha filmech, které jsem viděl, byli rudí komisaři vesměs krutí a hloupí, ale vždy se tvářili vážně a záhadně. Já hlupák jsem si myslel, že pokrok je v tom, že bude svět bez komisařů. Chybička se vloudila, pokrok je zřejmě v tom, že komisaři sice pořád jsou, jsou pořád úplně stejní, ale nemusí už být rudí. Že by pokrok byl v různosti barev?

P.S. Plzeňský pseudostudent využil víkendu, aby se navezl do dalších absolventů. Do jisté míry ho chápu: na prunéřovský komín vylézt neumí (já ovšem taky ne) a lidi nějak ohromit potřebuje (konec konců, ohromovat může leccos, i míra tuposti může být někdy ohromující). Vyvstává otázka, kterým ohromujícím směrem se vydá, zda vzestupně, a bude postupně prověřovat i habilitační práce a odbornou literaturu, nebo sestupně, a bude prověřovat bakalářské práce, maturitní písemky, slohová cvičení ze základní školy a nakonec dojde třeba až k písemkám z psaní z první třídy, tedy k něčemu, čemu konečně rozumí. Podivný spojenec novopečeného vedení právnické fakulty, který bez právnického vzdělání dokáže odborně kádrovat právníky, tak mimoděk podporuje starou leninskou ideu o krásném světě bez právníků (po dovršení komunismu už právo být nemělo, tedy ani právníci). Jen pořád nemůžu najít, kde se v programu, za který kandiduje, píše o potřebě dovršení komunismu (asi je to nějaká tajná předvolební zbraň). Takže pseudokolego: Quo vadis? (pro pseudostudenty, kteří pro samé pomlouvání spolužáků a své školy nestíhají studovat, je to latinsky, což je takový starý mrtvý jazyk a znamená to: kam kráčíš?). I na tak krásně latinskou otázku se samozřejmě nabízí ona typicky česká, výstižná, odpověď.

« Zpět