S láskou a soucitem

jsou poskytována jednoznačná vodítka i těm, hm, nejhloupějším.

Méně uvědomělí jedinci včera slavili, že k nám kdysi (konkrétně 5. července 863) dorazili jacísi podivní Cyril a Metoděj.

Jako by najednou nevadilo, že to byli lidé, s nimiž moudří autoři úžasného občanského zákoníku, neméně moudrá paní komisařka, skoro už bývalá, a někteří jim podobní (nevím jen, zda oba?) zásadně nechtějí mít nic společného, totiž právníci. Snad jen paní komisařka si cestou do hlubin zapomnění připomněla ideály, za něž vždy bojovala, i jejich nevídaný úspěch. Vždyť ten 5. červenec přece není jenom dnem, kdy k nám dorazili jacísi dva obskurní řečtí právníci, ale i dnem, kdy u nás socialismus definitivně zvítězil (neb právě dne 5. července 1960 se na tom usnesla vrcholná konference komunistické strany).

Naopak, 6. červenec přináší oslavu osobnosti, z jejíchž citátů se můžeme dozvědět řadu skutečně uklidňujících zjištění.

Například že moudrým hlavám autorů občanského zákoníku ani jejich podporovatelů nehrozí žádné nebezpečí, ba dokonce ani to nejmenší.

Neboť Jan Hus přece pravil, že (jen) ten, kdo mluví pravdu, rozbijí si hlavu.

Pravda, pokazil si to trošku tím, že vyzýval učitele, aby pro blaho svých studentů učili, „ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebovanie.“ To už samozřejmě do dopisu z Kostnice (z 10. 6. 1415) psát nemusel, neboť tím poněkud kazí světlou pověst reformy prováděné dotyčným autorstvem na vysoké škole a spočívající především v reformování jejich platů směrem vzhůru. Na druhou stranu však se zdá, že po těchto zkušenostech autoři nejspíš opustili vizi ideální školy, na které by kromě nich nebyli žádní učitelé, a pochopitelně už vůbec žádní studenti.

Jakpak, zeptáte se třeba, může student při zkoušce či zápočtu vůbec vytušit správnou odpověď na otázku, zda text důvodové zprávy k občanskému zákoníku, např.: „Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění normativní úpravy, šetřícího (!) jistotu smluvních stran a bránícího (!) neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu,“ představuje reformu pravopisu nebo naprostou pitomost?

Jenže pozor: páni autoři umně a velmi, velmi soucitně skryli do textu zákona řadu nápověd, z nichž i prostší jedinec snadno dovodí, že správná je druhá varianta. Neboť například pozor, žebráci: pokud budete nadávat svým příbuzným, budete muset vracet almužny, které Vám dali cizí kolemjdoucí. Podle § 2072 odst. 2 občanského zákoníku se totiž považuje za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému (!) blízké.

A (jak jsme už také kdysi upozornili) vychytralé banky se už určitě těší, až do nich zástavní dlužníci po splatnosti první splátky úvěru budou navážet brambory, obilí, řepu, ba i kvalitní chlévskou mrvu. Podle § 1315 (odst. 2 písm. c) nového občanského zákoníku totiž nelze sjednat, že věřitel si bude brát užitky a plody zástavy jen do splatnosti dluhu, ale po splatnosti dluhu už to možné je.

Nebo co když si ohavně a sobecky ujednáte, že než předáte kupujícímu zboží, musí ho pěkně předem zaplatit? Podle § 1912 občanského zákoníku přece „kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto.“ A kde jste tedy s tou svou trapnou opatrností, se kterou jste se dohodli, že Vám ten druhý zaplatí předem, pardon, napřed? Odpověď je sice před dvaadvacátou hodinou nevyslovitelná, ale o to návodnější.

Jak už jsme mnohokrát psali, nakonec totiž díky těmto i mnoha dalším (celkem jich je cca 3000) nápovědám i ten nejhorší student přijde na jedině správnou metodu výkladu zákona: jde o hrubou chybu v textu zákona…

« Zpět