S úctou (jen k některým) se skláním

Je to opravdová radost poslouchat racionální, vědecky zdůvodněné a podložené argumenty pana děkana Jiřího Schwarze z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (jak zazněly třeba včera ve veřejnoprávní televizi) o nekvalifikovaném, svévolném postupu Akreditační komise, a to dokonce i v případě plzeňských práv.

Pan děkan poukázal na to, že Akreditační komise v roce 2008 po zevrubné kontrole dospěla k závěru, že plzeňská právnická fakulta je dobře fungující instituce se správně nastavenými kontrolními mechanismy, zhodnotila disertační, rigorozní, diplomové a bakalářské práce jako kvalitně zpracované (s onou jedinou výjimkou, o které jsem se už zmiňoval), a podle posudků, které si taky nechala předložit, i dobře oponované.

Neshledala jiné nedostatky ve studiu a jeho organizaci, nežli že je poněkud málo docentů a profesorů (fakulta totiž měla smůlu a několik jejích vynikajících docentů a profesorů v krátkém časovém období zemřelo). Jak může kvalitně pracovat instituce, která necelý rok po takovém zjištění (během něhož se však stačilo habilitovat pět nových docentů a byl jmenován jeden nový profesor, který však už je dnes bohužel zase pryč, stejně jako tři z nových docentů), aniž by znovu přijela na kontrolu (!) konstatuje, že už několik let je prakticky všechno úplně špatně? Nakonec samozřejmě na kontrolu přijela, ale až měsíc po tom, co podrobně zvěstovala, jaká pochybení si představuje a jaká chce najít (kupodivu se jí to nakonec moc nepovedlo i přes nezměrné úsilí několika kolaborujících).

Jestliže Akreditační komise fakultu nejprve v podstatě pochválila a o rok později (aniž by od té doby cokoli znovu kontrolovala) prohlásila, že všechno bylo úplně špatně, je možné jen dvojí řešení. Buď je rozhodování Akreditační komise totálně diletantské (její předchozí šetření byla odbytá, zfušovaná a trestuhodně nedbalá), nebo je zcela svévolné. S ohledem na neomezenou moc této instituce je stejně špatné obojí.

Je balzámem na duši poslouchat skutečného vědce, pana děkana z Vysoké školy ekonomické, který suše, slušně a seriózně přednáší tato prostá, jednoduchá a doložená fakta, stejně jako je balzámem na duši poslouchat, že proti těmto zjištěním není předložen jediný věcný argument a veškerá obrana (pokud ji tak lze vůbec označit) se omezuje jen na hrubé osobní výpady.

S tím mám já samozřejmě své bohaté zkušenosti: jakmile jsem se odvážil jen mírně sáhnout na neslýchané kompetence zmíněného úřednického monstra, byl jsem neprodleně prohlášen za mafiána celonárodního významu (moc hezky to loni 20.října v 1.04 na Juristicu napsal jeden z plzeňských pedagogů, jemuž jsem jinak k srdci moc nepřirostl, cituji: poslední dobou si říkám, jestli je mafie produkt politiky nebo konstrukt politologie?). A fakulta, pokud si na ten blábol ještě vzpomenete, za bezpečnostní riziko pro stát.

Ale jak krásné by bylo, kdyby na obranu plzeňských učitelů, absolventů a studentů nevystoupil pan děkan z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (jakkoli si jeho postoje i jej osobně nesmírně vážím a oceňuji nejen jeho vědecké kvality, ale s úctou se skláním také před jeho velkou odvahou), ale někdo ze Západočeské Univerzity, dokonce snad z její právnické fakulty, jinak řečeno, někdo z těch, kdo berou peníze mimo jiné za to (nebo dokonce především za to?), že mají chránit dobré jméno své alma mater.

Já samozřejmě vím, že po palácovém převratu je potřeba znectít své předchůdce. Po únoru 1948 nenechala nová vláda na té staré taky čistou ani nitku. Ale na druhou stranu znectili komunističtí vládci po únoru 1948 jenom své předchůdce a politické odpůrce, zatímco ostatním nechali představu, že žijí v krásné zemi s bohatou kulturou a historií (i když dost pokroucenou). Novodobí inkvizitoři však zvolili paušální zhanobení všech plzeňských studentů, absolventů a učitelů kromě sebe. To přepískli, chce se říct, protože to fakt přepískli. To pak snadno bědoval novopečený pan proděkan Eliáš, že nemůže do médií s peticí na podporu nového vedení, protože by se ho ptali, jakto, že ji podepsalo jen tak málo studentů (viz pro změnu zase Juristic). Jak by mohla být plzeňská fakulta špatná, když byla dost dobrá jako trafika pro odložené politiky?

Právě díky těm, jimž při jejich bezuzdné honbě za funkcemi nestačilo pomluvit své předchůdce ve funkcích, ale pro jistotu museli naházet bláto na všechny ostatní, byla Plzeň pasována na národní kopací míč (do třetice z Juristicu, 19.10.2009, 18.53). To, že se opičí po šéfce Akreditační komise (která si nejdřív jako politolog vymyslela řadu obvinění a pak je jako nestranný úředník přijela prověřit) a sami prověřují, zda bláto, které naházeli na své spolužáky, je opravdové nebo jen vymyšlené, už situaci jen dokresluje (ani se přitom nehájí tím, že jsou schizofrenici, zatímco paní šéfová naopak prohlašuje, že prorokovala jen jako politolog, ale pravdivost svého vlastního proroctví prověřovala už jako někdo docela jiný, jako úředník).

Je pravda, že i slepé kuře najde zrno. Ale ne moc často.

Slepá kuřata rozhodně nebývají při honbě za potravou následováníhodným vzorem. Rozhodnutí, přijatá svévolnými či diletantskými institucemi mohou být nějakou podivuhodnou náhodou správná, ale obvykle nebývají. Až se definitivně potvrdí závěry vědecké analýzy pana děkana, ukáže se, že plzeňská práva byla osočena nejen nepravdivě, ale navíc institucí, jejíž rozhodování je neobjektivní, nestandardní, voluntaristické, nekoncepční, svévolné a neodborné. Co potom budou povídat ti, kteří všem kolem tvrdili, že to slepé kuře vidí jako ostříž a že právě jen to, co slepé kuře vidí, je správné? Jsem sám zvědav, jak se z toho vykroutí. Protože podle mého názoru se z něčeho takového vykroutit snad ani nedá.

« Zpět