yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Sice maršálská,
ne však hůl (ač koncem května před 201 lety se Napoleon zvolna chystal k Waterloo)Historie nezná kdyby.
Ale je to fakt velká škoda.
Ačkoli se to někdy přehání, ba i překrucuje. Například jsem někde četl, že kdyby takový maršál Blücher (který spoluporazil Napoleona u Waterloo) žil v dnešních časech, neměl by kdo Napoleona porazit.
Jednak pan maršál přešel (ještě než byl maršálem) od Švédů k Prusům, jednak často a rád vykládal, že je těhotný a narodí se mu slůně, což navíc myslel vážně a poměrně usilovně proto řešil technické problémy, jak to udělat bez větší újmy na svém zdraví. Mnozí se domnívají, že kdyby už tehdy byla média stejně bdělá jako dnes, neměl by pan maršál šanci si už zabojovat, takže by neměl ani šanci si zabojovat s Napoleonem. To se ale hrubě mýlí.
Máme přece oblíbeného pana exministra, který taky vydržel ne sice u Švédů, ale u své rodné strany (ODA) po celou dobu co byla ve vládě a ze své další rodné strany (ODS) odešel teprve až potom, co mu definitivně nedala žádnou vedoucí funkci (což, jak uznáte, bylo skutečně trestuhodné, samozřejmě od oné strany).
A vzpomeneme-li si, jak nejmenovaná paní komisní předsedkyně vysvětlovala, že vstoupila do KSČ proto, že nevěděla o tom, že tato strana pronásleduje své politické odpůrce, protože se o tom nepsalo (ačkoli se, jak si vzpomínám, všude psalo, že republiku si těmito živly rozvracet nedáme a že tudíž patří do vězení), co je proti tomu malé slůně v břiše maršálském?
Ovšem kdyby tehdy měli stejně bdělá média, jako máme dnes, a především stejné hrdiny, na jaké jsme upozornili v předchozím odstavci, pan maršál by si vlastně s Napoleonem nezabojoval. Tím nemyslím, že by se pravdivě a výstižně psalo, že pokročil v boji za rovnoprávnost pohlaví a v boji proti diskriminaci podle téhož, i když by se to možná taky přihodilo. Myslím tím, že by prostě neměl s kým bojovat.
Pokud by totiž v revoluční Francii devadesátých let 18. století měli naše mediální hvězdy, zejména televizní profesorku a jejího někdy i věrného pana exministra, jistě by jim a hlavní jí neuniklo. že například takový pan Napoleon Bonaparte byl ještě v roce 1792 pouhopouhým poručíčkem, ale o necelý rok později už generálem (takže přeskočil nejméně pět důstojnických hodností). Postupoval tudíž nepochybně velmi nestandardně, a protože talent, schopnosti a vědomosti tito skvělí bojovníci za cokoli dobrého (pochopitelně pro ně) hodnotí podle délky studia (čím delší, tím lepší, proto také pan exministr v doktorském studiu studoval tolik let, až se radši musel sám vyloučit), přišlo by se včas na to, že Napoleon byl jaké vojevůdce přece zcela neschopný.
