yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Skoro páteční
Navzdory tomu, že komise složená i z pseudorevolucinářů existenčně závislých na zjištění jakéhokoli aspoň sebemenšího nedostatku si musela vytrhat zbytky vlasů a se skuhráním a vykrucováním smutně uznat, že víc než 99,3% plzeňských studentů vystudovalo práva bez sebemenší chybičky, pořád mluví o tom, jak bylo na plzeňských právech všechno špatně.To plyne z toho, že minulost je mnohem snáze změnitelná než přítomnost, jak poznamenal svého času už George Orwell (a doplnil, že každá revoluce pomalu končí, jakmile se u koryt pevně usídlí nová prasata). Kritizovat jiné, to znamená usvědčovat je z toho, že to nedělají tak, jak bych to dělal já, kdybych to ovšem uměl, kontroval Karel Čapek.
Čističi teď konečně sami iniciativně očistili fakultu od svých jedovatých hlenů, pomluv a blábolů, totiž poslali panu rektorovi své poznatky, které za několik měsíců nashromáždili nebo spíš navymýšleli na své spolužáky. Podle médií je poslali z Plzně do Plzně kurýrem, což napovídá tomu, že si netroufli s takovou snůškou nesmyslů před pana rektora předstoupit osobně.
Jak že to říkal už učitel národů (pro neuspokojené pseudostudenty: je to pořád ten samý Jan Amos Komenský jako minule): Škola je dílna lidskosti, pochopení a odpuštění. Pokud jde o plzeňské leštiče, skvěle to trefil, stejně jako když moudře pravil, že umění vládnout se má zakládat na moudrosti, ne na síle. Jenže taky napsal, že když budeš vola třeba po celém světě voditi, pořád bude vůl. Karel Čapek s moudrostí sobě vlastní doplnil, že ani moc nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něj vůdce (podle jiných pramenů lev).
Když mi přátelé citovali některé nesmrtelné výroky čističů, kteří se rozhodli pro politickou budoucnost, například o potřebě posílit postavení Akreditační komise a omezit počet vysokých škol, vzpomněl jsem si znovu na Komenského: Šťastný národ, který má hojnost škol a knih.
A taky na hned tři další nesmrtelné myšlenky. Hlavně zase Čapkovu: Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. Anebo Platónovu: Přístup k moci by měl být zakázán hlavně těm, kdo po ní prahnou. Konec konců ani Shakespeare to neřekl špatně: kdyby každý dostal, co žádá s tím, že mu to právem patří, nebyl by nikdo bezpečný před pořádným výpraskem.
