Stopař

Člověk se nemá životem pohybovat jako bezduchý, tupý tvor, ale jako ostražitý stopař. K tomu nám pomáhej

občanský zákoník

Člověk má být neustále ve střehu a být připraven dělat i ty nejneuvěřitelnější věci. K tomu nás trénují živelné katastrofy a jiné vážné krize, a v mezičase, kdy se nedostává jiných katastrof, také náš skvělý občanský zákoník. Navíc i při nezměrné lásce jeho autorů k tradicím přináší i do nejběžnějších lidských činností stále nové inovace.

Tím pro tentokrát nemáme na mysli využívání práva na informace o tom, jak bylo naloženo s tím, co pochází z lidského těla a zda s tím bylo naloženo dostatečně důstojně (§ 111 odst. 3 občanského zákoníku), ačkoli se jistě lze těšit na radovánky, jež provozovatelům kanalizací nastanou, až se někteří aktivisté probijí neprostupnou džunglí nesrozumitelných paragrafů až k tomu stojedenáctému.

Představte si třeba takovou účtárnu opravdu obrovského podniku (pardon, obchodního závodu), kde zaměstnanci denně proplatí tisíce faktur (řečeno slovy práva, uspokojí tisíce pohledávek). Až donedávna rutinní, ubíjející činnost: naťukat údaje z faktury do příkazu a odentrovat pokyn zaplatit.

Nic tak tupého už nový občanský zákoník díky nezměrné invenci svých autorů nestrpí. Co tedy bude dělat ten, kdo má zaplatit oněch tisíc faktur? Nevíte?

Přece napíše notáři.

Protože pohledávku lze zastavit (dát do zástavy). Když má někdo vůči Vám pohledávku a dá ji někomu do zástavy, musí Vám to říct, anebo ten, komu ji dal do zástavy, Vám to musí prokázat, a Vy potom musíte pohledávku proplatit tomu, kdo ji má má v zástavě (komu ji dali do zástavy). Podle § 1335 odst. 2 občanského zákoníku ale tohle neplatí, pokud bylo sjednáno, že zástavní právo vznikne zápisem do Rejstříku zástav (který vede Notářská komora České republiky). Ve všech případech, ve kterých si strany sjednají, že zástavní právo bude zapsáno do rejstříku zástav, takže zástavní právo vznikne teprve zápisem do tohoto rejstříku, nebude již nutné informovat dlužníka zastavené pohledávky o vzniku zástavního práva. Zástavní právo tedy nabude právních účinků i vůči dlužníkovi zastavené pohledávky hned od svého vzniku (zápisem do rejstříku zástav), i když o tom tento dlužník nebude mít ani tušení. Jenže už od tohoto zápisu do rejstříku zástav, o kterém nemá potuchy, musí dlužník zastavené pohledávky platit nikoli věřiteli, ale tomu, komu byla dána pohledávka do zástavy (jak celkem moudře praví § 1336 odst. 2 občanského zákoníku).

Není tedy vůbec vyloučeno, že poddlužník (dlužník zastavené pohledávky, dlužník dlužníka) bude muset nakonec zaplatit dvakrát. I neoznámené zástavní právo k pohledávce má totiž podle výslovné dikce občanského zákoníku účinky vůči dlužníkovi zastavené pohledávky, pokud vzniklo zápisem do rejstříku zástav a je bezvýznamné, zda o něm dlužník zastavené pohledávky věděl nebo ne (dokonce zda o něm objektivně vůbec mohl vědět, například pokud se zdržuje dlouhodobě v cizině mimo dosah internetu).

Prostě než zaplatíte jakoukoli fakturu, napište notáři.

Kterýkoli notář přece vydá na požádání každému na jeho žádost opis nebo výpis z rejstříku zástav (§ 35i odst. 1 notářského řádu).

« Zpět