Strašidlo rychlostudia

Evropou (a kdyby jenom) obchází strašidlo. Ale čeho?

Pánové Marx s Engelsem sice psali, že Evropou obchází strašidlo komunismu. Nutno ovšem poznamenat, že tohle strašení už není příliš moderní, protože strašidlo komunismu obchází snad ještě po nějakých občanských komisích, ale mimo komisní prostředí a bratrskou Severní Koreu už ho moc často nepotkáte. Jak se však zdá, světem obchází strašidlo rychlostudentství.

Samozřejmě, Komenský se svými dvěma vysokými školami za pouhé tři roky je taková třešnička na dortu, ale jinak v tomto nežádoucím směru excelovali hlavně právníci.

Takový hanebný právník a svůdce Casanova získal doktorát obojího práva drze už v šestnácti letech. Mácha to taky stihl zbytečně rychle (ostatně rozervaný básník přece rozhodně není symbolem korektní byrokratické solidnosti).

Právník Johann Wolfgang Goethe si se studiem práv rovněž dost hanebně pospíšil, o právníkovi Koperníkovi ani nemluvě.

I zdánlivě tak seriózní osobnosti jako Karel Jaromír Erben nebo třeba Viktorín Kornel ze Všehrd se s právnickým studiem nijak zvlášť nepáraly, a rozhodně vůbec nehleděly na standardní dobu studia.

Moderní doba je ovšem ve znamení rázného překonávání tohoto podivného nešvaru.

Tak třeba pan ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (to podle toho, jaké noviny zrovna preferujete) například v doktorském programu studoval tak dlouhé roky, až mu nezbylo, než aby se sám korektně a transparetně vyloučil a začal studovat nové dlouhé roky na pražské fakultě ve spolupráci s vedoucím, který mu kdysi (vlastně nedávno) jako poslanci asistoval. Díky tomu, že svou diplomovou i rigorózní práci s potřebnou transparentností utajil, vyhnul se nekonstruktruktivní kritice, která by mu komplikovala úspěšné provádění reforem, jež ovšem dovedl téměř k dokonalosti. Reforma v jeho podání je totiž provedena vyslovením slova reforma, takže se rozhodně nelze těšit, že by snad dobrovolně přestal v nejbližších desetiletích cokoli reformovat.

Děkanování sice bral jen jako výtah k vyšším metám, poháněný osočováním svých předchůdců (což se posléze skvěle osvědčilo i na ministerstvu, i když hrubě neuvědomělý národ nakonec na serveru Justiční mafie zvolil za krále justiční mafie zcela bezkonkurenčně nikoli některého z jeho předchůdců, ale právě jeho), ale za své proděkanské zástupce si zvolil podobné osoby, na němž nepadal ani nejmenší stín rychlostudenství.

Jeho studijní proděkan sice (kromě toho, že intenzivně a písemně radil, co by měl dělat každý „čerství“ absolvent, a zatímco se trochu „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku, ať už to znamená cokoli) vytýkal kolegům rychlostudentům, že studovali příliš dlouho, čímž odporně porušovali akademický slib, ale pro jistotu studoval ještě o něco (tedy o dost) déle.

Jeho pan strategický proděkan krom transparetně předlouhého studia sepsal disertaci, kterou tehdy ještě ne zcela uvědomělá Akreditační komise označila za zcela nevyhovující a nejhorší z těch, co kdy viděla, čímž ovšem rozptýlil i sebemenší stínek podezření z plagiátorství. Kdo by opisoval něco, co je úplně špatně? No, kdo? Hádejte!

« Zpět