Šupiny z očí?

Jen tak jsem tápal mezi přehršlí zpráv o pokračující erozi nejmenší vládní strany, a najednou přišlo překvapení: že by těm psům spadly šupiny z očí?

Jak bohužel známo, kdejaký pitomec ví, že jsem hrdým chovatelem živočicha velice nepřesně nazývaného mýval severní. Normální mýval se totiž rozhodně nezatěžuje tím, že by snad něco umýval, a lokalizace některých z nich do Kostariky, Guatemaly či Panamy taky není zas tak moc severní. Jak opravdu každý trouba ví, mýval sice čas od času něco zachrání, většinou se však specializuje na naprostou devastaci (rozebírání, rozplétání, lámání, boření a jiné efektivní ničení) čehokoli, takže s ohledem na svůj mimořádný destruktivní potenciál by mohl být nazýván mnohem výstižnějšími názvy, dokonce třeba ministr nespravedlnosti, neboť tento pán se chová ke svěřenému resortu (zejména státnímu zastupitelství) jako celé hejno mývalů, případně by nějaká ta mývalice mohla být označována za paní komisní předsedkyni, aby byly aspoň trochu vystiženy schopnosti totální destrukce, jež mýval stejně jako paní komisní skvěle ovládá.

Jsa ovšem hrdým chovatelem medvídka mývala, či v současné době přesněji medvídkové mývalice, nejsem nijak obeznámen s očními nemocemi psů, a to ani hlídacích, a to ani hlídacích psů demokracie. Pokud jde o posledně jmenované šelmy, podařilo se mi jen rozpoznat, že ti hlídací psi demokracie, kteří jsou neviditelní, očními chorobami a zejména slepotou netrpí, neboť (jak se dočteme na Neviditelném psu) vidí, že pan ministr nespravedlnosti si počíná, slušně řečeno, laicky, podstrkuje národu nesmysly a právnické vykopávky, přehlíží miliardy zaběhlé do švýcarských kantonů, byl lidem zvolen za krále justiční mafie atd. atd.

Krom psů neviditelných však až na občasné výjimky hlídací psi demokracie (tuším, že tak se říká novinářům?) leccos přehlédnou. Vidí sice, že jakýsi politik podplácí své kolegy poskytováním bezúročných půjček.

Leč jejich zjevně chorému zraku uniká, že kdosi jiný nabízí plzeňským právům akreditaci, pokud aspoň změní název (paní komisní tento slib v podstatě on-line v televizi pronesla, zřejmě proto, aby to nevypadalo, že svůj boj s pravdou a právem prohrála tak totálně), ba dokonce, že akreditace je nabízena za to, že budou do lukrativních funkcí na plzeňských právech zvoleni ti, se kterými se paní komisní dobře popíjí (viz „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube a fotografie u úvahy Ilustrovaná II).

A teď si představte, jaké jsem po návratu z únavné cesty zažil překvapení, když jsem mezi články a úvahami o oné denudaci nejmenší koaliční strany zahlédl cosi, co se zdálo napovídat, že dokonce i těm viditelným hlídacím psům demokracie pojednou spadly šupiny z očí.

Bylo to ovšem, jak už to v životě chodí, překvapení příjemné jen maličko.

Potrhlá vědkyně chystá další pokračování, četl jsem s úžasem (kdo nevěří, ať si vyhledá).
Drbna století se vrací!
Pomlouvačná baba se vrací na scénu!
Největší drbna navzdory věku znovu přichází!
A mnohé podobné titulky.

Takže jsem si připomněl, že k dění na politické scéně se v posledních týdnech vyjadřovaly sympatické osoby, jež vystudovaly na vysokých školách politologii, zatímco paní komisní překvapivě nebylo slyšet, jako kdyby snad pilné studium ruštiny nekvalifikovalo k naprosto fundovaným vyjádřením k čemukoli.

Zahloubal jsem se tudíž do článků pod titulky, a pocítil jsem maličké zklamání (neboť o padání šupin z očí hlídacích psů demokracie nesvědčily) a velikou úlevu, neboť nevypovídaly o nových aktivitách paní komisní, ale o tom, že navzdory věku se umělkyně, jež ztvárnila ve filmech na téma: byl jednou jeden polda potrhlou vědkyni Kudlákovou, vrací do filmu navazujícího na série Slunce, seno a…

Zase nezbývá, než se spolehnout na sebe a psát třeba o tom, jak je náš pan ministr nespravedlnosti přímí, stateční, uvědomělí a spravedliví. Ne, že bych snad dělal schválně hrubky, jen jsem si připomněl, jak pan ministr nespravedlnosti svého času vykládal, že plzeňská práva by mohla skončit, protože se dost nefandilo reformám, a jak jeho studijní proděkan reformoval pravopis (když se hrdlil tím, jak se „ochomítá“ kolem občanského zákoníku, a radil, co by měl dělat „čerství“ absolvent).

Tak jsem trochu zafandil těm jejich reformám. Co by přece člověk neudělal pro svou alma mater.

« Zpět