Svatý Antonín

Každý den má vlastně někdo svátek.

A tak tu dnes máme den svatého Antonína Paduánského.

Kázal prý tak skvěle, že prostitutky, lichváři a zloději vraceli peníze a navíc se ještě houfně doznávali ke všem svým zločinům. Krom toho proslul také tím, že kázal rybám (tuším kdesi v Rimini), ale už se nepíše, jak ryby reagovaly a zda se rovněž němě k čemusi doznávaly, případně zda cosi již spolknutého vracely.

Nutno ovšem říci, že my sice upřímně přejeme svatému Antonínovi jeho dnešní svátek, ale jinak ho celkem ani nepotřebujeme, spíš naopak.

My navíc, poslušni a znalí skvělých myšlenek, rad a projevů našich čelných marxistek, zejména paní komisní, dobře víme, jak to bylo s tou zatracenou vysokou školou, která plodila rychlostudenty, samozřejmě hlavně práv, a taky kriminálníky, ne-li dokonce něco ještě horšího.

Naštěstí ti rychlostudentíci práv a občas i něčeho jiného zpravidla celkem záhy skončili ve vězení, případně i hůř.

Přes odporného rychlostudenta práv Mikuláše Koperníka či neméně hanebného právnického rychlostudenta svatého Jana Nepomuckého až ke Casanovovi, který si s právnickým studiem tak ohavně pospíšil, že získal doktorát, považte, už v šestnácti letech (a pak ovšem skončil po zásluze v kriminále).

Jan Jesenius sice nebyl právník, ale studoval tam taky: a jak dopadl?

Galileo Galilei na oné vysoce podezřelé škole aspoň učil, a kde skončil? Byl odsouzen do vězení, i když nakonec s ohledem na kmetský věk jen domácího, a v něm posléze i zemřel, ovšem nepříliš polepšen, protože si huhlal to své „a přece se točí,“ ačkoli nahlas zdánlivě korektně a transparentně zatratil a zošklivil svou učitelskou a badatelskou práci i všechny, kdo dělali totéž, co on. Jistě jen nedopatřením se již po 359 dočkal rehabilitace, z čehož se jeho prach a popel jistě zlomyslně radoval.

Je prostě vidět, že v Itálii vůbec a v Padově zvlášť nemají naši paní komisní: ta by sebrala univerzitě akreditaci už za časů rychlostudenta svatého Alberta Velikého a byl by pokoj, a ne nějaké podezřelé rehabilitace.

Pokud jde o toho svatého Antonína z Padovy, sice bychom jeho rodiště hledali v Padově celkem marně, narodil se totiž v Lisabonu, a nedaleko Padovy jen zemřel, ale přece jen s tou podezřelou padovskou školou má cosi společného (jméno).

V moderní, pokrokové a transparentní době ovšem nemusí nějaký svatý Antonín z vysoce podezřelé Padovy kázat, aby se zločinci sami doznávali.

Dnes je totiž úplně jiná doba. My se můžeme jen podívat na You Tube, do novin nebo na televizi.

Na You Tube v nedlouhém monologu („Dohoda s Dvořákovou“) pan ministr nespravedlnosti například vysvětluje, jak se transparentně a protikorupčně dohodl s paní komisní na tom, že ona dá akreditaci a on zas nechá zvolit profesora, se kterým se jí tak dobře popíjelo (viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II).

My rozhodně nepotřebujeme, aby nám pan svatý Antonín přišel kázat.

Co kdyby se pan nespravedlnostní náměstek po jeho kázání rozhodl vrátit ty necelé dva miliony ze školních peněz, které si nechal vyplatit za psaní několika dopisů absolventům plzeňských práv o tom, že jim jeho šéf a jemu blízcí poztráceli různé různé části studijní dokumentace?

Jak by si potom jeho šéf mohl vůbec najímat experty, aby napravovali jeho věčné fatální chyby?

Jak by se potom jeho šéf mohl chlubit, že jeho tým nedělá chyby, kdyby si nemohl najmout odborníka, který je zažehlí?

« Zpět