Svedení pod slibem...

Tak už dnes padla vláda! Vážně. Ovšem v Rumunsku.

Možná by stálo za to doplnit náš zbrusu nový občanský zákoník ještě nějakými dalšími feudálními paragrafy, které zřejmě jen pouhým nedopatřením vypadly, a jak by se teď hodily! Bývaly u nás třeba doby, kdy majetek nesměly nabývat nejen třeba čarodějnice, ale taky Rumuni. Třeba by je přešla chuť dávat špatný příklad, kdybychom se vrátili k tradici starého dobrého dekretu č. 922/1846 (pořád o více nežli třicet let mladšího, než občanský zákoník, jehož překlad do staročeštiny nám schválili jako supermoderní občanský zákoník zvlášť vhodný pro třetí tisíciletí).

Abychom si však ohřáli vlastní zpravidla za pomoci ohřevu vylouhované rostlinné či živočišné materiály, jak bývá v encyklopediích definována polévka, můžeme si připomenout, že jsme se znova a znova zmiňovali o kanálech, zachycených s paní šéfovou na fotografii (viz úvahu Ilustrovaná II) při radostném a bratrském popíjení. Jak jsme si taky připomínali, s paní komisní popíjeli ti, kdo si statečně a zásadově předsevzali, že očistí plzeňskou právnickou fakultu od všech ohavných a pochybných individuí, které ničí její pověst z hlediska odborného a především morálního, od všech, kteří nejsou hodni šlapat po půdě své alma mater, od všech těch, jejichž pouhé bytí na fakultě ji neskutečně poškozuje a činí předmětem výsměchu a zlehčování. Ti, kdo si předsevzali očistit fakultu od všech podobných, a to za každou cenu a bez ohledu na osobní oběti. Jen na okraj, už jsme si řekli, že v tom stoprocentně uspěli: opravdu toho dosáhli.
Odešli.

Pokud dnes někdo svede jiného pod slibem manželství, hrozí mu leda nějaký postih právem neupravený (například pár facek). V minulosti by se s takovou svedenou ovšem do právního vztahu dostal, šlo by totiž o vztah mezi pachatelem trestného činu a poškozenou (srov. § 5O6 trestního zákona z roku 1852, tj. zákona č.117/1852 ř.z., podle kterého ten, kdo „svede a zmrhá nějakou osobu“ příslíbiv jí manželství a slib nesplní, má být potrestán tuhým vězením od jednoho až do tří měsíců).

Pokud se však nyní (neradi) vrátíme od naivních dívek k oněm kanálům popíjejícím s paní komisní (míněny samozřejmě, jak také jinak, kanály informační, neboli kanály, jimiž k ní proudí informace, aby si je pracně nemusela vymýšlet sama jako posledně), nestálo by za to něco podobného znovu vtělit do našeho moderního feudálního občanského zákoníku?

Stále se ovšem dozvídáme, jak manželství vyšlo o módy, takže znovuzavedení postihu za svedení pod slibem manželství bych nedoporučoval, raději zůstaňme u těch facek.

Víme už, že půjčka přátelům sice je úplatek, ale slib akreditace za volbu někoho, s kým se paní komisní předsedkyni dobře pije, je chvályhodný a úctyhodný protikorupční po­čin.

Jenže když čteme pondělní stesky pana profesora o tom, že nezávislost komise se nesmí zvrhnout na její nezávislost na právu a zákonu (jakkoli její předsedkyně praví: „s paragrafy na nás nechoďte, ty nemáme rádi“), inspirované nejméně z větší části macešským odpíráním akreditace dokonce i škole, na kterou s plzeňských práv utekl za lepším, přece jen bych se přimlouval za maličkou, lehce feudální novelku nového občanského zákoníku.

Vám by se nelíbilo zavést tam postih za svedení pod slibem akreditace?

Nebo že bychom snad radši zůstali u těch facek?

« Zpět