Světlé zítřky

Naše horká současnost (míněno obrazně, venku právě moc horko není) nám přináší neuvěřitelnou polarizaci dokonce i na politické scéně, a pořád dalším a dalším slibuje skutečně blažené zítřky.

Moderní doba nám totiž například ukázala, jak se od sebe liší opravdoví a nefalšovaní morální giganti na straně jedné a prožluklí, hanební korupčníci na straně druhé. Jako vždy, můžete posoudit tento nezměrný rozdíl sami:

Když někomu, konkrétně svým přátelům či kamarádům, údajně z přátelství půjčujete své vlastní peníze, nemůže to logicky být nijak jinak, nežli že jste prožluklým a nadto zcela hanebným korupčníkem.

To se ovšem může stát leda nějakému bývalému ministrovi z málem bývalé parlamentní strany. Například takovému panu ministrovi nespravedlnosti, případně kmotrovské spravedlnosti, nebo snad otcovské spravedlnosti (když nejmenovaná poslankyně Kočí o jeho kmotříčkovi hovořila jako o „tatínkovi od Jirky“), se nic takového stát nemůže (samozřejmě už proto, že nemá a nikdy neměl žádné přátele ani kamarády).

Když totiž rozdáváte studentům, kteří Vás volili do akademické funkce, školní dvacetitisíce, jste naopak totální morální gigant. Vidíte doufám sami ten zcela zásadní rozdíl!?

Pan ministr, řekněme pro tentokrát otcovské spravedlnosti, nerozdával žádné své úplatkářské dvacetitisíce, ale pěkně a poctivě dvacetitisíce školní. Už vůbec je nerozdával proto, že ho zmíněných pět studentů volilo, ačkoli tak činili jistě nikoli pro peníze, ale s nezměrnou láskou. On prostě jen jejich lásku opětoval, ze stejné mužné náklonnosti jim ty školní peníze rozdal, protože muž muži přece rozumí (jak se praví v reklamě, takže to rozhodně musí být pravda).

Anebo se prostě upřímně, jak jsme si o tom už psali, vcítil do postavy houbovitého vzhledu. Pokud ještě láskyplně domluvil s paní komisní bezproblémovou akreditaci plzeňských práv za zvolení toho, s kým se paní komisní dobře pije (jak pan ministr hrdě doznává na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“), pak jde jen o nebývalé souznění duší, jež se hledaly, až se našly v podobě sliznatce či výše zmíněné houby (neboli v podobě zlaté rybky s lidskou tváří, či případně postsovětského Dědečka Hříbečka, který sice přání plnil taky, ale taky ne jen tak zadarmo).

Prostě se sešly osobnosti skutečně nesmírně, až neskutečně vzácné.

Už jsem se přece kdysi zmínil o tom, jak je paní komisní opravdu nezměrně vzácná. Vždyť kde jinde byste chtěli hledat ženu, jež pro svou opilost mocí, případně lecčíms dalším, chorobnou ctižádost, pomstychtivost, zlobu a jiné typicky mateřské vlastnosti zničí život téměř dvou tisícovek mladých lidí? Prostě je to osoba nesmírně vzácná (ve významu: zřídka se vyskytující). Kam se na ni svou vzácnosti hrabou blbouni nejapní, krakeni a jiné bytosti téměř nebo už se nevyskytující? Nebo na pana ministra?

Jak jsem se už zmínil, blažené zítřky se nabízejí leckomus. Statistika například ukázala, že největší koaliční strana už ve svých řadách nemá prakticky žádného ze svých dřívějších místopředsedů, a pokud tam snad nějaký bývalý místopředseda zůstal, stejně se všichni tváří, že ho nikdy neviděli.

Vidíte, jaké štěstí čeká například onu stranu, až se její členové budou moci konečně tvářit, že pana ministra nespravedlnosti nikdy ani neviděli?

« Zpět