Svoboda kousání (nejen)

aneb mývalí ráj?

Opravdu skoro nikomu nepřeji nic zlého, a mývalům už vůbec ne. Jsou to moudrá a krásná chlupatá stvoření, i když ani mývalové samozřejmě nejsou dokonalí. Když se s nimi potkával na středoamerických plážích, kde loupili z tašek a batůžků turistů nejrůznější pamlsky (v nouzi se dá ochutnat i opakovací krém), tázal jsem se jich často, zda zaregistrovali, jak v jejich zemi komunismus už dávno zvítězil (už za hlubokého míru a socialismu, tedy hodně dávno, přece jistá neomylná paní komisařka zvěstovala, že se to již brzy přihodí, takže se to už muselo dávno stát) a co tomu říkají.

Ačkoli paní komisařka přece musí být pravdu, takže tam někde v roští musí číhat i ten její komunismus, prohlašovali ovšem svorně, že nic podobného v pralese nepotkali, i když jinak jsou tam k vidění lecjaké hrůzy, a že kdesi nedaleko je sice jedovatá ropucha a ještě kus dál ještě větší, ale komunismus nikde v křoví neviděli.

A těmhle skvělým tvorům bych snad měl přát něco špatného?

Přitom se ale ukazuje, že náš nový občanský zákoník jako kdyby byl psán přímo pro ně.

Posledně jsme si připomněli, že podle § 2894 občanského zákoníku se nemajetková újma (typicky újma na zdraví) nahrazuje („postihuje škůdce“), „jen stanoví-li to zvlášť zákon,“ a pak jsme se zadumali nad tím, že to zákon nikde zvlášť nestanoví. No, a co udělá každý správný mýval, když ho naštvete? Přece Vás kousne. Kdyby žil podle občanského zákoníku, mohl by stejně jako my každého svobodně pokousat, protože by za to nemusel nic hradit.

Pro nás s našimi ubohými chrupy svoboda kousání zas tolik neznamená, ale viděli jste zblízka mývalí zuby?

Navíc podle § 2987 skvělého nového kodexu přece „ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže (…).“ A už jste snad viděli mývala, jak něco zkresluje?

Mýval leda tak na někoho pořádně varovně zavrčí, což umí opravdu dobře. A má tím pádem samozřejmě vystaráno.

Podle § 2902 nového zákoníku totiž ten, kdo může a má vědět, že poruší právní povinnost (například vím, že někomu jednu vrazím, případně ho pořádně kousnu, čímž poruším právní povinnost nikomu neškodit), oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá už poškozený právo na náhradu škody (…).

Přitom páni autoři si při sepisování nového občanského zákoníku po mývalech určitě ani nevzdechli. Možná si ještě tam vzpomněli na lišky, protože kmotra liška sice není ten správný kmotříček nejsprávnějšího exministra kmotrovské spravedlnosti, ale kmotra to přece jen je, i když naopak chytrá. Přitom laskaví autoři nového občanského zákoníku u vědomí toho, že liška je hospodářské zvíře, povolili liškám se pást dokonce i na cizích pozemcích, čehož lišky ovšem nevděčně nevyužívají pod plytkou záminkou, že tam nejsou slepice (podle § 1279 odst. 1 občanského zákoníku se totiž právo pastvy vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, kromě prasat a drůbeže).

Jeden nedostudovaný právník (nějaký pan Werich) sice pravil, že blbost se nedá léčit fackami. Ale nestálo by to přece jen za pokus, zejména když nás to nebude stát žádnou náhradu?

« Zpět