Tak proto

Dovolili jsme si poněkud odložit vysvětlení, proč poslední ministerské rozhodnutí o plzeňských právech není zrovna moc zákonné. A proč? Přece pro jistotu.

Na sklonku minulého týdne se objevila zpráva, že ministerstvo (školství, mládeže a tělovýchovy) uložilo nejmenované západočeské univerzitě omezení spočívající v nemožnosti přijímat nové uchazeče na práva.

Jedna postarší dáma totiž původně utrpěla šok nad tím, že počet profesorů na plzeňských právech poklesl o celou čtvrtinu, totiž ze čtrnácti na třináct, ba co víc a co horšího, že počet docentů poklesl sice taky o čtvrtinu, ale ještě daleko katastrofálněji, totiž z původních devíti až na deset.

Tento totálně katastrofální úbytek ji inspiroval k podnětu k zahájení řízení o omezení akreditace, spočívajícím v omezení práva přijímat studenty.

Protože se současně začala projednávat akreditace jako taková, řízení bylo přerušeno až do právní moci rozhodnutí o akreditaci. O prodloužení akreditace magisterského studijního programu Právo a právní vědy s oborem Právo, realizovaného na Fakultě právnické Západočeské Univerzity v Plzni, až do roku 2016 pak bylo rozhodnuto dne 9. března 2012 a toto rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy následně nabylo právní moci.

Jde tedy o rozhodnutí příslušného orgánu, jímž je správní orgán v řízení o omezení akreditace vázán.

Podle § 57 odst. 3 správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.) je totiž správní orgán vázán pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Musí z něj tedy vycházet, a musí tudíž vycházet z toho, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy shledalo zabezpečení zmíněného studijního programu způsobilé akreditace (přičemž posuzování bylo vedeno z týchž hledisek a zaměřeno v obou případech na táž kriteria, proto také došlo ke zmíněnému přerušení řízení).

To však není v dané souvislosti podstatné. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy totiž dne 9. března 2012 rozhodlo o prodloužení akreditace zmíněného studijního programu bez jakýchkoli omezení.

To znamená, že tím bylo implicitně rozhodnuto i o všech podnětech k omezení akreditace, podaných před datem tohoto rozhodnutí (a to právě proto, že posuzování bylo vedeno z týchž hledisek a zaměřeno v obou případech na táž kriteria). Z tohoto hlediska tedy nyní předmět přerušeného řízení ve skutečnosti odpadl a toto řízení bylo třeba podle ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu zastavit. Takové usnesení o zastavení řízení se podle citovaného ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu jen poznamená do spisu a nedoručuje, tudíž se proti němu ani nelze odvolat, respektive podat rozklad (na který se podle § 152 odst. 7 správního řádu vztahují ustanovení o odvolání).

Jak totiž ví všichni kromě nejmenovaného pana spravedlnostního náměstka a jak výslovně stanoví § 76 odst. 5 správního řádu, odvolat se lze jen proti usnesení, které se doručuje (oznamuje).

Pročpak, ptají se možná ti, kteří nejsou právníky, bylo vysvětlení odkládáno až na tento týden?

Rozhodnutí o akreditaci z letošního března je rozhodnutím příslušného orgánu, jímž je správní orgán v řízení o omezení akreditace vázán.

Podle § 96 odst. 1 správního řádu ho ovšem lze přezkoumat, ale pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodech přezkumu.

Ty bývalý ministr školství vyhlásil zcela veřejně, takže dvouměsíční lhůta začala běžet už 9.března, ale možná z přehnané opatrnosti jsme přece jen počkali na uplynutí dvou měsíců od právní moci rozhodnutí o prodloužení akreditace plzeňským právům (tak, aby ho už opravdu přezkoumávat nešlo).

Je sice pravda, že svého času ustanovení § 96 odst. 1 správního řádu (podle něhož nelze přezkumné řízení zahájit po uplynutí roku od právní moci rozhodnutí) nikterak nevadilo nejmenovanému panu náměstkovi, aby za pouhý milion či dva, prostě pár drobných na kafe (jak vyprávěl jeho pan ministr) zahajoval přezkumné řízení i po deseti a více letech (i když podle jeho psaní č.j. R-377–10 je 126 dnů 0,1 roku, který má tím pádem 1260 dnů, na deset let to stejně nevydá). Ale peníze na podporu podobných zásadních objevů prý docházejí, tak se do nich snad nikdo další s podobnou nezištností nepustí.

« Zpět