To nemáme rádi!

Mnozí z Vás doplňovali k fotografiím paní komisní, srdečně a v souladu se zákonem popíjející s odrodilým studentem a ještě odrodilejším profesorem, všelijaké textové bublinky, jež se vesměs nedají reprodukovat před dvaadvacátou hodinou a radši ani po ní. Zdá se však, že už konečně víme, o čem u vína šla řeč.

Pan ministr nespravedlnosti na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“) s typicky huhňavou transparentností zaujatě líčí, jak se dohodl s paní komisní, že pokud bude za děkana plzeňských práv zvolen pán, se kterým se jí dobře pije, bude akreditace bez problémů a navíc bude i mediální pochvala (což je nepochybně cosi mnohem hodnotnějšího, nežli nějaká ta akreditace).

Samozřejmě nešlo o nabízení úplatku protislužbou, jako v třeba v případě levnějšího vytrhání zubů, ale o projev čiré velkorysosti a náklonnosti. Komise, která je nezávislá na právu i zákonech, nebo si to aspoň myslí, může samozřejmě kohokoli ničit podle vlastního uvážení, případně nálady, ale také naopak. Že by se nezávislost komise neměla zvrhnout v její nezávislost na právu, zákonech a dokonce i zdravém rozumu, jsem si dovolil opakovat tu už mnohokrát. Je moc pěkné, když to pro změnu napíše taky někdo jiný.

Vždycky je přece hezké si trochu zacitovat. Tak tedy zkusím být co nejpřesnější:

Vladimíra Dvořáková v únoru veřejně prohlásila, že pro (její) komisi neplatí správní řád. Pak je tedy Akreditační komise jediný správní orgán, který vyloučil působnost zákona na své úkony… Autora jste určitě uhodli. Nebo ještě ne? Tak ještě pár vět? Několik vět?

Nezávislost komise na politice se nemůže zvrhnout v její nezávislost na právu a zákonech.

Což, jak víme, se bohužel stalo. A navíc, teď už jste autora docela určitě poznali. Jestli však pořád klopýtáte v temnotách, nabízím další perličku na dně: Chce-li Akreditační komise u magisterského programu vědu, pak požaduje, k čemu jí zákon nedal pravomoc.

No řekněte, nenapsal to pan profesor v pondělních Lidových novinách opravdu hezky? A do bublinky na fotografii u úvahy Ilustrovaná II si můžeme vepsat definitivní text (jak jinak, cituji): Osobně jsem některé členy komise upozorňoval, ale dostalo se mi odpovědi, s paragrafy na nás nechoďte, to nemáme rádi.

Jsou lidé rovní, pak rovnější a pak ještě rovnější. Jen jsem se na chvilku zamyslel nad tím, jak prorůstově by na naši ekonomiku zapůsobilo, kdyby i jiní, než pan profesor, případně nějaký ten studentský odrodilec, mohli paní komisní v rámci akreditace na něco upozornit.

Při těch tisících akreditací by sice šlo o tolik hektolitrů, že by to naše vinařství pozvedlo na nečekanou úroveň. Jen by si to paní komisní tak neužila. Podle bohužel zapomenuté analýzy Vysoké školy ekonomické je totiž akreditací tolik, že má na jednu asi tři minuty. Za takovou dobu sice samozřejmě zodpovědně, objektivně a pečlivě posoudí jednu vysokou školu, ale víno si opravdu moc nevychutná.

« Zpět