Třetí svět?

Úterek byl ve znamení parlamentního projevu pana exhejtmana, přinesl nám však i jiná nečekaně objevná prohlášení.

Pan exhejtman mimo jiné parafrázoval otevřený dopis Emila Zoly (Zolovo J°accuse se sice obvykle překládá: žaluji, ale klidně může být přeloženo i: viním). Zola toho ovšem řekl daleko víc.

Myslím si však hlavně, že by v hromadách zpráv věnovaných vystoupení pana exhejtmana neměl zapadnout moudrý, výstižný a přesný, ovšem též transparentní, korektní a především plně reformní komentář pana ministra kmotrovské spravedlnosti, popřípadě nespravedlnosti (noviny se totiž pořád ještě nechtějí dohodnout, jestli je jen příšerně nespravedlivý, nebo zda měl bývalý pan ministr školství pravdu, když ho charakterizoval jako kmotříčkova maňáska). Nejsme v zemích třetího světa, hřímal totiž pan nespravedlnostní ministr radostně, protože se zase dostal po něčím hřbetě do televize (a my jsme měli radost, že se tam pro tentokrát nedostal po hřebech plzeňských studentů).

To, že nežijeme v zemích třetího světa, je dobrá zpráva a hlavně je dobře to vědět.

Když si ovšem nalistujete ve slovníku nebo nagooglujete heslo třetí svět, zjistíte, že je v současné době charakterizován vysokým podílem obyvatel ve městech, dále tím, že většinu ekonomických aktivit vlastní zahraniční investoři, dalším typickým jevem je špatně fungující státní správa, korupce, bídná vymahatelnost práva, zpolitizování policie i justice a jejich propojení s mocenským aparátem, prostě něco u nás naprosto nemyslitelného.

Zatímco v třetím světě s jeho problematickým školstvím se rozhoduje podle všelijaké odporné protekce, nám pan premiér v Lidových novinách vysvětlil, že například naše paní komisní rozhoduje o akreditacích podle pocitů a známostí, což, jak sami vidíte, je něco dočista jiného.

Zatímco v nenapravitelně zkorumpovaném třetím světě se za zvolení kohokoli kamkoli nabízejí všelijaké výhody, paní komisní se s panem nespravedlnostním ministrem (viz „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube) dohodla, že dá akreditaci za zvolení profesora, se kterým se jí dobře pije.

A všichni přece dávno víme, že jeho zvolení by nebyla žádná výhoda, ale naopak naprostá katastrofa, takže hned na první pohled vidíme ten rozdíl.

Díky tomu, že paní komisní je naše čelná marxistka (jak opět připomněl pan premiér) si ovšem můžeme připomenout, že demokracie je, když příslušné orgány rozhodnou, jak pravil pro změnu jiný čelný marxista, pan Jakeš, ve svém slavném projevu na Červeném hrádku u Plzně (který se ovšem podle jeho projevu nalézá v západoslovenském kraji). A napříště, pravil pan Jakeš rovněž, chceme tvořit zákony ve všelidových diskusích.

Pokud si připomenete předhození návrhu nového občanského zákoníku do všelidové diskuse, hned vidíte, že o nedemokratickém třetím světě nemůže být ani řeči.

Konec konců, i výsledek byl téměř symbolicky jakešovský, neboť dotyčné ministerstvo se přece radostně přiznalo, že cenné připomínky národa skartovalo.

« Zpět