Už Aristoteles

Už Aristoteles se kdysi zamýšlel nad tím, zda pět lůžek je víc než jeden dům a taky proč, ale současně dospěl k závěru, že podmínkou porovnávání je rovnost. Od té doby, jak víme, lidstvo mohutně pokročilo, takže rovnost dnes spočívá moderně, korektně a transparentně, možná dokonce i protikorupčně, v tom, že 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je méně než 13 (docentů a profesorů na olomouckých právech), ba dokonce i méně než 1,5 (docentů a profesorů jednoho studijního programu na filozofii). Aristoteles to nakonec rozsvítil tak, že jeden dům je roven tolika postelím, kolik postelí lze koupit za peníze získané jeho prodejem. Že by v tom nakonec bylo řešení?

Že by snad 1,5 filozofického profesora a docenta bralo plat jako pětadvacet profesorů a docentů jinde?

Za časů děkanování pana ministra nespravedlnosti nebo naopak kmotrovské spravedlnosti (podle toho, které noviny čtete) pobíralo vedení fakulty platy v jejích dějinách nikdy nevídané, takže na ostatní nezbylo. Dílem byli tudíž vyhozeni, dílem byla jejich mzda krácena. Takže možná skutečně bere pětadvacet profesorů a docentů na plzeňských právech méně, než třináct na olomouckých, a proto nemá Plzeň mít akreditaci?

Všem nám nejspíš narostou vousy po pás, než zjistíme, jak to paní komisní, její doktor Nespravedlnost a někteří další vůbec mysleli.

Chcete vědět, jak vypadají vousy až po pás?
Právě proto jsem si dovolil Vás obtěžovat novou fotografií. Přesně tak, jako na ní, jsem totiž vypadal, když jeden bývalý novinář psal v jakémsi regionálním plátku, že okem zahlédl postavu s vousy po pás (čímž myslel mne s vousem, který vidíte na snímku). Od té doby si nejsem jist, zda neměřím jen čtyři až osm centimetrů (dva centimetry od brady po pás, zbytek normální člověk snadno spočte).

I za zkaženého počasí však zůstává pořád dobrá nálada, rozhodnutí ministerstva o prodloužení akreditace plzeňských práv je v právní moci, podle správního řádu je orgán při svém rozhodování vázán pravomocným rozhodnutím, takže i ministerstvo při dalším rozhodování o přijímacím řízení bude muset vycházet z toho, že akreditace studijního programu plzeňských práv byla řádně a pravomocně prodloužena.

Samozřejmě, třeba protikorupční Transparency International se to nějak nezdá a kolektivně si myslí, že by se to tak nemělo nechat.
Určitě ale ne proto, že jejich ředitel protikorupčně a transparentně sedí vedle paní komisní profesorky ve vedení instituce pojmenované po panu doktoru Motejlovi. Což je ten pán, který paní komisní skutečně bytostně nesnášel, mluvil o ní opravdu nepěkně a mládeži nepřístupně a hlásal (např. 18.11.2009 na ČTK), že proto, že nebylo na podzim 2009 o čem psát, byla dehonestována škola se skvělými parametry i učiteli. Protože pan Motej byl nejen moudrý, ale také neobyčejně vzdělaný muž, nepromluvil ke mně při našem posledním setkání na adresu paní komisní její oblíbenou a srdci blízkou ruštinou, jazykem světové revoluce, jejíž vítězství zejména v Americe se podle paní komisní nebývale přiblížilo, ale mně zcela neznámým jazykem arabským, když pravil: Ahmar katha ath nán.

Snad naši přátelští filozofové, kteří si užívají zaslouženého akreditačního klidu se svými 1,5 docenty a profesory na jeden studijní program, si to přeloží. Naléhavě však prosím, jak pan doktor Motejl neméně naléhavě varoval, nikoli před dvaadvacátou hodinou. I když jediné slůvko, jež se podařilo přeložit mně, zcela neznalému blízkovýchodních jazyků, znamená zřejmě zrzavá, takže se neumím domyslet, co to vlastně pan doktor říkal.

Transparency International ovšem zcela jistě nepodporuje paní komisní proto, že ona instituce pojmenovaná po panu doktoru Motejlovi, vedená paní komisní a ředitelem Transparency International, právě jí poskytla protikorupčně a transparentně před nedávnem několik milionů (jak se o tom rovněž před nedávnem oslavně psalo), ale zcela jistě z čisté lásky či jiných ušlechtilých pohnutek.

Potom, co jsem si dovolil zamyšlení nad tím, co si asi povídali při víně odrodilý plzeňský student, odrodilý plzeňský profesor a paní komisní, pořád častěji slýchám, že ani paní komisní se nevyhnula naslouchání nepovolaných osob. Aspoň se dozvíme, zda se opravdu připíjelo na zmar plzeňských práv, nebo na rozkvět nové školy pana odrodilého profesora, nebo zda se mluvilo o tom, jak korektně a transparentně spočítat, aby třináct bylo víc než pětadvacet, ba co víc, aby pětadvacet bylo méně než 1,5?

« Zpět