yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Je pravda, že hlouposti, a to dokonce i nebetyčné, nejsou jenom v našem skvělém občanském zákoníku (i když tam jsou hlavně a především, takže když potřebujeme nějakou opravdu pěknou najít, bez pochyb ji najdeme právě v něm).
Na druhou stranu je nový občanský zákoník skutečná posilovna pro mozek. Protože jen mozek, který je pořád ve střehu, nestrádá a neotupuje, ale naopak sílí a ostří se.
Jen si to vyzkoušejte nikoli na vlastní kůži, ale na vlastní mozkové buňky. Třeba zástavní právo k účtu vlastníka zastavených zaknihovaných cenných papírů se vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na něm zapsány (jak moudře praví § 1334 odst. 1 občanského zákoníku).
Jenže cenné papíry (podle občanského zákoníku výhradně určité listiny) se na účet vlastníka zaknihovaných cenných papírů (pouhých zápisů v evidenci, zpravidla navíc jen elektronických) nezapisují a na tomto účtě se proto evidují pro změnu jen zaknihované cenné papíry, což však podle občanského zákoníku je něco úplně jiného nežli jen obyčejný (tedy listinný) cenný papír. Zástavní právo k účtu se tedy vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na něm zapsány, přičemž se ale podle téhož zákona na takový účet žádné cenné papíry nikdy nezapisují.
A hned tu máme hádanku hodnou hned celého hejna sfing: Znamená to
a) že zástavní právo k účtu se nevztahuje na nic (takže je dobré leda k témuž, řečeno velmi slušně), anebo snad
b) citované ustanovení je nesmyslné a tudíž nepoužitelné?
Anebo si zkuste představit, že někomu dlužíte stovku a že Váš věřitel dá pohledávku za Vámi do zástavy.
Podle § 1336 odst. 1 občanského zákoníku potom před splatností té stovky můžete plnit jenom nedílně svému věřiteli a jeho věřiteli. Jak se ale taková stovka plní nedílně, tedy nikoli zčásti, ale celá, oběma takovým pánům, případně i dámám, když na druhé straně dlužíte jen jednu jedinou?
Někdy (a to samozřejmě vyžaduje až neskutečné sebezapření) si říkám, že na takové moudrosti je snad i Akreditační komise krátká. Ale to se samozřejmě mýlím.