Více korbelů

Dovoluji si skromně předeslat, že opravdu nevolám po nemírném holdování alkoholu. Volám po odbornících.

Novopečené vedení plzeňských práv se s vervou pustilo do vyhazování svých odpůrců nebo těch, o kterých by si mohli někdy myslet, že by snad někdy mohli jeho odpůrci být (zdá se, že se tím naplňuje neslavná teze dr. Havla, jednoho z nových proděkanů, tuším z 11.11. loňského roku, že neposlušných členů akademického senátu je třeba se zbavit jejich vyhozením z práce, s ohledem na nynější praxi vyhazování senátorů i ostatních se totiž stále hůř věří sdělení jiného z nových proděkanů, že média tento výrok hrubě a nezodpovědně překroutila). Několik novinářů, které ještě plzeňská práva dočista neomrzela, mírně otráveně poreferovalo o tom, že výpověď dostalo či dostane několik desítek učitelů, včetně odborových funkcionářů.

Mnoho právníků nevěřícně kroutilo hlavou, že si právnická fakulta, resp. její vedení (její nové vedení) najímá právníky, aby řešili jejich problémy. Ukazuje se, že dobře činí.

Když něco neumíte, zjednáte si odborníka. Když vám kape kouhoutek, zavoláte instalatéra. Proč byste to dělali, kdybyste to uměli sami? Když vám kape střechou do obýváku, zavoláte pokrývače. Když vám kape na karbid, prostě někoho zavoláte. Když neumíte právo, najmete si právníka. Proč byste to dělali, kdybyste to uměli sami? A konec konců, proč byste si najímali instalatéry, když máte právní problém?

Mezi právní vymoženosti naší země patří, že máme zákoník práce. Ten obsahuje ustanovení o hromadném propouštění, jímž se rozumí propuštění např. deseti zaměstnanců ze sta nebo třiceti, pokud zaměstnavatel zaměstnává více než 300 zaměstnanců.

Zákoník práce stanoví, co se musí projednat předem s odbory a co se musí projednat s úřadem práce, stanoví ostatně, že každá (!) výpověď musí být projednána s odborovou organizací (§ 61 odst.1 zákoníku práce) a odborářské funkcionáře lze dokonce vyhodit jen s předchozím souhlasem jejich odborové organizace (§ 61 pro změnu odst. 2 zákoníku práce). Snažím se uvěřit, že překvapení nového děkana, který zůstal poslancem, nad účastí odborů při skončení pracovních poměrů bylo jen divadélko hrané pro média (vždyť přece jako poslanec se k tomu zákoníku práce vyjadřoval a byl při jeho schvalování).

Pravdou však je, že s odbory nikdy nic předem ani nijak neprobíral, o jejich předchozí souhlas nikdo nežádal, úřadu práce už vůbec nikdo nic nesděloval, zdá se, že s předpisy si nikdo hlavu nelámal ani neláme (asi si tentokrát nenajali nikoho, kdo by to uměl?). Ve světle těchto neuvěřitelých faktů docela chápu, že jeden z nových proděkanů začal náhle učit pracovní právo (možná, aby se ho naučil?).

Jako čtenář Výpovědi z pera pana doktora Uzunoglu (František Janouch v předmluvě k ní napsal, že jde o svědectví o zneužití publicity, absurdních obvinění a vykonstruovaných důkazů takového stupně, že by každý politik kandidující ve volbách měl být povinen odpovědět na otázku, zda tuto knihu četl a co hodlá udělat, aby se takové zneužívání publicity, absurdních obvinění a vykonstruovaných důkazů nemohlo už nikdy opakovat) jsem byl velmi znepokojen, že pan děkan, poslanec a exministr si na psaní dopisů najal svého exnáměstka, o kterém dr. Uzunoglu tvrdí, že po něm žádal úplatek. Ale pan děkan/poslanec/ex­ministr to vysvětlil: pan exnáměstek je odborník. On to (psaní dopisů?) umí.

Je skutečně třeba na konkrétní věci najímat ty, kteří tyto konkrétní věci umí. Že si učitel právnické fakulty najme řemeslníka, aby mu opravil boty, chápu. Je přece právník, není švec. Že si učitel právnické fakulty najme právníka, moc nechápu (je přece právník, ale?).

Napřed jsem si myslel, že je to jen obyčejná arogance moci. Že se nové vedení řídí heslem „předpisy musí platit – jen pro ostatní“ je evidentní. Ale když nové vedení zděšeně sestavuje tým k hledání § 61 v zákoníku práce, vypovídá to hlavně o jeho nehlubokých právních znalostech. Jen mne mrzí, že se někdo ze zvídavých žurnalistů nezaptá, jaktože pan poslanec zákon nečetl, když se k němu ve sněmovně vyjadřoval. Asi je to proto, že už jsou sami zoufalí, jak jim nové vedení pořád něco (stále méně a méně zajímavého, protože kdo si taky má pořád vymýšlet nějaké senzace, když věren goebelsovským poučkám o účinku první lži, ty největší nesmysly vykřičel už na začátku) vnucuje k uveřejnění.

Najímání odborníků, například na psaní dopisů, mne i mnohé další přesvědčuje, že nejde o arogantní přezírání předpisů. Jenom je prostě neznají. Blahoslaveným chudým duchem sice patří království nebeské. Ale jinak to za moc zvláštní kvalifikaci nepovažuji.

P.S. To, že jde o neznalost, nikoli o arogantní přezírání předpisů, si dovoluji dovodit jen ohledně pracovněprávních předpisů. Jinak je příkladů arogantního přezírání víc než dost. S ohledem na některé nadšené maily, které jsem v poslední době dostal, si dovoluji jeden z mnoha příkladů uvést.

Mám v živé paměti, jak mne trápili v Otázkách Václava Moravce, proč jsem nechal na fakultě těžce nemocnou profesorku Knappovou, čímž jsem umožnil evidenci tzv. mrtvých učitelských duší. Dodnes bych si nechal raději useknout ruku, než abych tuto skvělou první dámu našeho práva vyhodil, to však jen na okraj. My jsme byli (podle nového vedení i postarší dámy původně prorokující o plzeňských zlořádech a dnes už aspoň – doufám, že stydlivě – mlčící) ti, kdo trpěli nepořádek, neřku-li bordel. Když se však podíváte do celouniverzitního systému STAG na aktuální stav přednášejících a odborných garantů (stav k 23. únoru 2010), zjistíte, že garantem a přednášejícím v celé řadě nejvýznamnějších státnicových předmětů, včetně diplomových prací, jsem kupodivu já. Musím zklamat ty, kteří mi mailovali blahoprání k tomu, že jsem se konečně na fakultu vrátil. Nevrátil, jenom v tom nové vedení má pro změnu pořádný bordel. Nebo že by šlo o arogantní přezírání předpisů?

P.P.S. Déle než čtyři měsíce vypouštějí novopečení fakultní představitelé pomluvy o každém, kdo se ke mně jenom přiblížil, aby tak odůvodnili, proč bylo třeba palácovým převratem převzít moc i za cenu zostuzení studentů, učitelů a fakulty vůbec (jak jsem zjistil, studenti jim stejně něvěří, a dobře činí). Nikdy během této doby nepadlo ani slůvko o dr. Kunzovi, oblíbeném, ale také nekompromisním (kohopak z novopečených vládců kdy setřel?) výborném učiteli, který se nikdy nevyslovil na podporu bývalého vedení a prostě jen opravdu dobře učil. Jenže se ukázalo, že je odborář, a protože si noví mocipáni s právními předpisy vůbec neví rady a uniklo jim, že odbory slouží k ochraně zaměstnanců, museli z něj narychlo udělat příznivce bývalého vedení (dovoluji si konstatovat, že jen s dr. Bezouškou jsem coby jeden z fakultních šéfů jednal nejmíň desetkrát častěji než s dr. Kunzem). Protože na fakultě smí přece učit jen ten, kdo je příznivcem nového vedení. Smí se užívat akademických svobod – ve prospěch nového vedení. Albert Einstein napsal, že pověst každého učitele je taková, jaká je pověst školy na které učí. Ale napsal taky, že nekonečné jsou dvě věci: vesmír a lidská hloupost.

« Zpět