Výběr z tisku

Občas opravdu stojí za to se podívat do novin, ba i těch postarších.

Na Neviditelném psu se dnes třeba můžeme dočíst, že rezort spravedlnosti řídí lidsky i profesně nevyzrálý populista, posedlý honbou (nutno říci, že, jak se zdá, marnou) za osobní oblibou, takže všelijaká kverulace může být úspěšnější, než postup podle zákona.

Což ostatně třeba taková paní komisní velmi dobře ví.

I když i ona je kupodivu jen člověk, a tak se prostě stane, že se někdy trošku uřekne. Už loni (tuším 4. listopadu) se mi třeba podařilo zaslechnout v jakýchsi poledních ozvěnách nezměrně přívětivý hlas oné v poledne mluvící dámy (že by ve zkratce třeba polednice?), s nelíčenou skromností se vyjadřující k tomu, že jakýsi koaliční politik opsal svou diplomku. Pokud už dokonce ukončil studium, pravila tehdy polednice moudře, nejde s tím už vůbec nic dělat. To bylo ovšem jen takové maličké uřeknutí, vždyť přece měla spousty nápadů, co by se s tím mohlo dělat třeba v Plzni.

Ovšem nutno připomenout, že v Plzni je všechno nějak jinak, zejména pokud to svěříme do komisních rukou, případně do rukou komisních přisluhovačů.

To, že 1,5 filozofického profesora či docenta stačí k bezpečné akreditaci magisterského studijního programu (neboť k akreditaci osmi filozofických studijních programů stačí dvanáct profesorů a docentů) by rozhodně nemělo nikoho překvapit, neboť zjištění, že nejenom 13 (docentů a profesorů na olomouckých právech) je více než 25 (docentů a profesorů na právech plzeňských), ale že i 1,5 je mnohem více, než 25, se opírá o opravdu dlouhou tradici.

V proslaveném a zavedeném humoristickém občasníku (neboli na stránkách Akreditační komise) totiž přece najdeme zprávu týkající se plzeňské právnické fakulty i z roku 2011. V roce 2010 působilo na plzeňských právech 13 profesorů, píše se tam, zatímco v roce 2011 již jen dvanáct. „Počet profesorů se tedy snížil téměř o čtvrtinu,“ uzavírá tudíž zcela logicky a s matematickou přesností zmíněná zpráva. V roce 2010 přitom podle téže zprávy působilo na fakultě devět docentů (respektive v přepočtu na úvazky 6,38), zatímco v roce 2011 působilo na téže fakultě deset docentů (respektive přepočteno na úvazky 7,03). Tím, že počet docentů katastrofálně poklesl z devíti na deset, nastala podle paní šéfové zcela kritická situace, protože (cituji doslova, jinak bych tomu sám nevěřil:) „počet docentů se tedy snížil o více než čtvrtinu.“

Odhlédneme-li od toho, že jakýkoli počet v roce 2010 byl nutně zcela dostačující, neboť paní akreditační přece přislíbila bezproblémovou akreditaci a pochvalu za zvolení toho, s kým se jí dobře pije (viz „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube), nabízí se také možnost, že dotyčná polednice nezná jiný zlomek, nežli čtvrtinu?

Anebo jen vykročila světlou stezkou po světlých stopách matematických géniů, kteří nás rovněž oblažili svými náročnými výpočty, jež ovšem zcela zabsolutizovaly naprostou relativnost čehokoli.

Někdy totiž má rok celých předlouhých 39 (!) dní (podle psaní univerzitního č.j. R-594–10 je totiž třináct dnů 0,3 roku), jindy však má rok kupodivu jenom 1260 dnů (podle výplodu univerzitního č.j. R-377–10 totiž je 126 dnů přibližně jedna desetina roku).

Zvlášť hlubokou sondu do relativity času nám pak přineslo zjištění (podle univerzitního psaní č.j. R-592–10), že od listopadu 2001 do dubna 2005 uplynulo 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od téhož listopadu 2001, avšak tentokrát až do května 2005 uplynulo pro změnu pouze 2,8 roku.

Není divu, že osobu s matematickým úsudkem tak hlubokým (až ho v těch hlubinách nějak nemůžeme najít) učinil pan ministr nespravedlnosti opakovaně svým zástupcem bez ohledu na nějaké pomluvy o tom, že si prý dotyčný pán neoprávněně obviněnému doktorovi řekl o úplatek (vždyť to přece neříkal nikdy jiný, než ten ospravedlněný doktor).

Na Neviditelném psu se dnes třeba můžeme dočíst, že rezort spravedlnosti řídí lidsky i profesně nevyzrálý populista, posedlý honbou za osobní oblibou. Když se ovšem podíváte i na jiné články, nemusí být vlastně ta urputná honba za oblibou tak beznadějná. Na ihned o víkendu přece psali, že Česko hloupne…

« Zpět