yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Zcela legitimní
Pozor, následující text prozrazuje zápletku nebo rozuzlení.Dnešek patří mezi ty šťastné dny, kdy jsme se dozvěděli, že vážený pan ministr kmotrovské spravedlnosti, popřípadě nespravedlnosti (to podle toho, které noviny zrovna čtete) dělá všechno dobře a veškeré jeho počínání je zcela legitimní. Samozřejmě, že jsme to všichni věděli už dávno. Ale i tak je hezké si to potvrdit.
Nejvyšší správní soud totiž rozhodl, že kmotr je zcela legitimní: rozhodl totiž, že jde o zcela legitimní označení pro osobu, jež spojuje soukromé zájmy s ovlivňováním politiky a politiků.
Vidíte: pokud bývalý pan ministr školství prozrazoval, že pana ministra nespravedlnosti vodí jeho kmotr jako maňáska, nešlo o nic legitimního.
Nás, kteří jsme pana nespravedlnostního ministra viděli mužně stát na fakultním schodu a později na ministerském chodníku a hrdě hlásat všechno, co mu zákonná mlčenlivost nedovoluje vyslovit, však není rozhodně třeba přesvědčovat.
My, kteří jsme slyšeli na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“), jak se sice poněkud huhňavě, leč především obětavě, dohodl s paní komisní předsedkyní, že ona dá plzeňské právnické fakultě akreditaci nejen magisterskou, ale i rigorózní, a ještě ji upřímně pochválí v médiích, to vše jen za zvolení těch, s nimiž se jí tak dobře pije (viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II), nemáme sebemenších pochyb o tom, že každé jeho hnutí mysli, ba i těla, je legitimní.
My, kteří víme, že našemu národu v rámci totální transparentnosti prosadil (v § 111 odst. 3 nového občanského zákoníku) základní lidské právo dozvědět se, zda s naší močí (kterou jako příklad uvedla důvodová zpráva k citovanému zákonu), ale i vším dalším, co z našeho těla pochází, bylo naloženo dostatečně důstojně (a také základní lidské právo to požadovat), takže se nejspíš ve světě prosadíme zřejmě jako první dokonale transparentní (neboli průhlednou) kanalizací, jež k nám zcela jistě přiláká miliony nevěřících turistů, bychom mu už dávno nejraději postavili pomník.
Překvapivě však námětem jak tuzemské, tak i světové literatury v průběhu dlouhých staletí nejsou reformy a jiná pozitiva pana ministra, ale bezvýznamná témata jako je láska, obětavost, přátelství a hrdinství, navíc vždy ve jménu lásky nebo přátelství, neboli něčeho, k čemu by se pan ministr rozhodně nesnížil.
Naštěstí téměř stejně často jsou námětem literárních děl i hašteřivost a pomlouvačnost zejména některých starých žen.
V tuzemsku třeba máme krásný příklad toho, jak zlovolné pomluvy zapšklé postarší ženy ve spojení s důvěřivostí prostších lidí způsobily neuvěřitelné neštěstí, přičemž ona pomlouvačná ženština už na první pohled působí zle, hystericky a vůbec odpudivě.
Samozřejmě tentokrát nemám na mysli nikoho například z těch, kdo svými pomluvami, zlostí a zapšklou závistí chtěli přivodit neštěstí tisícům plzeňských studentů, ale mám výjimečně na mysli docela jinou starou babu, řečeno s básníkem, totiž babu Miliónovou, jejíž pomluvy zvěčnil Jan Neruda (baba Miliónová byla ona šeredná babice, jež svými pomluvami o jeho bohatství přivedla až k smrti nuzného žebráka).
