Zvoňte na poplach!

Udeřte do zvonů! Sice nehoří, ale je to ještě mnohem horší: největší výdobytek feudalismu je v ohrožení!

Jen tak mimoděk se dozvídáme spoustu věcí, třeba že pan premiér čte Tolstého nebo zastává stejné názory, že národ je obtěžován bezúčelnou legislativní smrští, nebo že nabízet akreditaci za volbu někoho, s kým se paní předsedkyni dobře pije, rozhodně není úplatek protislužbou, ale chvályhodný počin.

Spousta lidí si třeba pořád a pořád stěžuje, že náš právní řád je nepřehledný, ba co víc nepředvídatelný, a přitom bědují, i nad tím, že se jim dostalo štěstí v podobě nového občanského zákoníku, sestaveného z feudálních paragrafů, na něž si přece lidé mohli celá dlouhá staletí zvykat.

Paní komisní navíc ve svém slavném podnětu, který spolu s ní nepodepsali i další členové její komise (jen jestli díky tomu nejde tak trochu o anonym, což je podle § 16a odst. 2 zákona o státním zastupitelství důvodem k jeho minimálně částečnému úřednímu zahození, bohužel však nevíme, jaká část podnětu by měla být úředně zahozena?) například vykročila lidstvu ku pomoci svou skvělou definicí veřejného zájmu.

„Osobní pocity mnoha lidí, kteří se na procesu…akreditace podílí, se nemusí jevit jako veřejný zájem, " napsala přece i jménem těch nepodepsaných (jak je z mládí, aktivně prožitého v totalitních časech, zvyklá), "je ovšem třeba vzít v úvahu, že jde mnohdy (jednou ano, jednou ne?) o práci dobrovolnou a činěnou na základě důvěry…pokud je tato důvěra devalvována, je to jednání, které ohrožuje veřejný zájem…“

Předně tedy lidu trápenému bezúčelnou legislativní smrští nabízí skvělé řešení: veřejným zájmem jsou zhrzené pocity členů její komise, což aktivně vyjádřili zejména tím, že se nepodepsali pod onen text, jímž obtěžuje pana nejvyššího státního zástupce. Třeba takové vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, za náhradu a tak dál. Potřebujete postavit silnici, pomník nebo supermarket na cizím pozemku? Dosti bylo hnidopišského přemítání, jestli to je nebo není ve veřejném zájmu. Veřejným zájmem jsou přece pocity paní komisní a těch nepodepsaných, jejichž jménem přesto mluví. Takže se přece stačí zeptat.

Cože nám to říká paní komisní dál? No přece, že její občanská komise vydává moudra, od kterých se nesmí nikdo odchýlit? A hned máme vysvětlení, proč pan profesor, kterému se ještě nedávno tak pěkně vysedávalo a popíjelo s paní komisní, najednou v novinách (pondělních lidových) lidu říká, že chce-li Akreditační komise u magisterského programu vědu, pak požaduje, k čemu jí zákon nedává pravomoc, ale hlavně, že „nezávislost komise na politice se nemůže zvrhnout v její nezávislost na právu a zákonech.“

Výjimečně teď nemám na mysli Tolstého: už Lev Nikolajevič Tolstoj přece věděl, že ze všech nejvíc mluví ten, kdo má nejméně co říci. Z toho, jak pan premiér neprodleně odchází, jakmile pan ministr nespravedlnosti začne promlouvat, a nevrací se, dokud předlouhý proslov k prázdné židli neskončí (jako třeba na setkání zákonodárců nejsilnější koaliční strany v úterý), lze samozřejmě uhodnout, že pan premiér Tolstého myšlenku zná.

Já mám na mysli něco jiného. Jestliže občanská komise vydává moudra, od kterých se nesmí nikdo odchýlit, k čemu potom ale sebelepší feudální občanský zákoník?

Takže šavle vzhůru, zákoník je v ohrožení!

« Zpět