Co říkáte?

Odposlechy prý už zasáhly i bojový předvoj dělnické třídy. Mor demokracie tak prý nakazil i sdružení nejuvědomělejších a nejkvalitnějších občanů, neboli k žalosti někdejších věrných členů dokonce i strany právně dávno neexistující. Neboť kdesi snad vyběhl odposlech věrné členky oné vysoce demokratické strany, kterou jistě jen omylem naši zákonodárci označili za zločinný spolek (dokonce v zákoně!).

Zatím však jen nejmenovaný pan ministr kmotrovské spravedlnosti, či naopak nespravedlnosti, se údajně svým transparentně huhňavým hlasem chlubí studentům, jimž radostně a velkoryse rozdal školní dvacetitisíce (ať již proto, že ho volili, nebo z čiré lásky), do kdesi skrytého mikrofonu (jak ho známe, nebylo třeba mikrofon skrývat, neboť jeho láska k promlouvání do těchto předmětů je prý neovladatelná), že i kdyby se snad nestal členem vlády, z funkce plzeňského děkana stejně odejde, neboť tato funkce mu již dostatečně posloužila v jeho kariéře a dělat pouhého děkana není jeho práce. Ale pokud bude po jeho odchodu zvolen správný děkan (čímž je míněn profesor, který na snímku u úvahy Ilustrovaná II popíjí s paní akreditační, a který, jak známo, naprosto drtivě zvolen nebyl), paní komisní nejenže potvrdí akreditaci magisterského studia, ale také možnost konat rigorózní zkoušky. Do 14 dnů to sama řekne do médií, „a je dohodnuto, že i řekne, že práva v Plzni jsou zcela v pořádku.“

Nový únik nešlechetných nahrávek nebo prostě apríl? Máme přece právě prvního dubna. Ale na apríl by to nebylo nic moc. Jiná by byla, kdyby se třeba objevilo, že paní komisní razantně vstoupila do soutěže Miss 2012 a zrušila ji poté, co jí byl netransparentně odňat statut soutěžící pod plytkou a diskriminující záminkou, že není Miss?

Nebo, kdyby se třeba objevilo něco ještě mnohem neskutečnějšího. Tak třeba zpráva, že paní komisní prohlásila, že bude nadále posuzovat plzeňská práva podle stejných kritérií, jako ostatní školy, například filozofického, ba dokonce politologického, zaměření, takže mají akreditaci na bezmála 1700% jistou (počet plzeňských docentů a profesorů, 25, na jeden studijní program představuje 1666,66% počtu filozofických profesorů a docentů na jeden studijní program, totiž 1666,66% z 1,5).

Konec konců, nejlepší aprílový borec je stejně paní akreditační., takže ani tyhle hlášky by ji asi nepřekonaly. Jako ve všem, co činí, je prostě nejlepší i v aprílování. Posuďte sami: Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko k prodloužení magisterského studijního programu Právo a právní vědy na Fakultě právnické ZČU…

Přece sedí ve vedení instituce, pojmenované po bezkonkurenčně slušném člověku, který jí nemohl přijít na jméno (tedy pokud pomineme onen arabský výrok, kterým ji pan doktor Motejl svého času počastoval, ba pojmenoval, a jemuž pochopitelně nerozumím, vyjma snad slova „zrzavá,“ jež lze vyhledat ve slovníku) a rozděluje tam miliony protikorupčním sdružením, například tomu, jež vede pán, který tam sedí s ní. Sedí přece také ve správní radě instituce realizující právnické studijní programy prioritně zaměřené na soudce a státní zástupce. Vytváření takových propojení, či dokonce sítí, je podle ní mafiánstvím, se kterým ona přece bojuje. Apríl?

Možná ne. Možná prostě jen bojuje zevnitř. Tak jako proti zločinnému komunismu bojovala zevnitř jako věrná a poslušná členka vládnoucí strany.

Ale ona větička, že Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko k prodloužení akreditace magisterského studijního programu na plzeňských právech, nemohla být nic jiného, než zvlášť povedený aprílový výrok.

Pan ministr školství prý v tomto případě nepochopil, že jde jen o vtipnou aprílovou hlášku, možná proto, že byla vyřčena (napsána) v únoru. Ale už včera jsem si dovolil poukázat na zvláštní zalíbení totalitomilců v měsíci únoru (i na to, že ze samé lásky v Sovětském svazu v roce 1929 stanovili, že bude mít třicet dnů). A protože praví marxisté vždy hlásali: Sovětský svaz, náš vzor, musí se s takovými zálibami prostě počítat.

Tak co říkáte, uslyšíme tu nahrávku?

V naší zemi přibývá lidí, kteří s nostalgií vzpomínají na komunismus, a to nikoli na onen s lidskou tváří z roku 1968, ale na ten normalizační. Proto také s láskou chápou paní komisní, která nepředstavuje totalitu s lidskou tváří, ale totalitu drsně normalizační, a její normalizačně komisní výkřiky jsou jim tudíž sympatické. Proto se oné nahrávky nejspíše dočkáme kdesi v samizdatu.

« Zpět