yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Úvahy
Pomíjivý únor | Úvahy
Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže, kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky. Ale dnes to nebude.
Hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se věk lidí zhroutí. Ale dnes to nebude!
Že by došlo na Tolstého? | Úvahy
Já samozřejmě taky vím, že paní komisní nemusí cpát noviny do lednice, aby měla čerstvé informace. Já samozřejmě taky vím, že když potřebuje čerstvé informace, tak si je prostě čerstvě vymyslí, nadto zajímavější a hrůznější, než by byla plytká skutečnost (všichni přece ze zkušenosti víme, že skutečnost jen chabě pokulhává za zrůdnými fantaziemi, a což teprve fantasmagoriemi). Že by snad konečně měla, co nám sdělit? Ba co víc, že by to pro změnu bylo něco smysluplného?
Přemrzutá? | Úvahy
Pomalu nám končí měsíc, v němž nepravda, zloba a zášť dostaly téměř exemplárně napráskáno od svého opaku. Tisíce normálních, slušných lidí jsou za to vděčny, zatímco několik těch druhých si poněkud zlostně okusuje nehty na končetinách, případně jiné části těla. V únoru studenti a učitelé bojovali za svá práva (a to ve všech smyslech toho slova), březen jim přinesl vítěství a snad konečně i klid na práci a studium. Zdá se dokonce, že nějak ubývá těch, kdo se chovali jako mešuge.
Měsíc končí | Úvahy
Své posty předčasně opouští spousty ministrů. Ale pan ministr, který dnes prožívá svůj poslední ministerský den, si odnáší vděčnost a úctu desítek tisíc lidí. Pokud v politologických knihách (sice ne ruských, ale amerických) píší, že na jednoho člověka, který vyjádří svůj názor, připadá pět až deset těch, kteří si myslí totéž, a jestliže petici na podporu plzeňských práv podepsalo více než deset tisíc signatářů, pak nejspíš odchází provázen vděčností sta tisíc lidí. Komu se v poslední době něco podobného povedlo?
Leninskou cestou | Úvahy
Je celkem překvapující, jak poměrně hbitě dala jedna starší, komisní dáma za pravdu panu premiérovi. To když napsal, že akreditační proces, v němž se rozhoduje podle známostí a pocitů, je jedním z nejslabších míst našeho vysokého školství (a to bez ohledu na to, že v čele oné komise, rozhodující podle pocitů a známostí, stojí čelná česká marxistka). „Míra nerespektování závěrů komise je totiž přímo úměrná míře nezávislosti Akreditační komise,“ kontrovala ona čelná marxistka, a vyzvala tak, aby se v zájmu co nejvyšší nezávislosti komise, pokud možno absolutní nezávislosti (na zákonu, rozumu, čemkoli), na její závěry zásadně nedbalo. „Čím je komise nezávislejší, tím jsou její závěry více opomíjeny, čímž je význam její nezávislosti zcela opomíjen,“ doplnila se svou typickou lapidární srozumitelností.
Už Aristoteles | Úvahy
Už Aristoteles se kdysi zamýšlel nad tím, zda pět lůžek je víc než jeden dům a taky proč, ale současně dospěl k závěru, že podmínkou porovnávání je rovnost. Od té doby, jak víme, lidstvo mohutně pokročilo, takže rovnost dnes spočívá moderně, korektně a transparentně, možná dokonce i protikorupčně, v tom, že 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je méně než 13 (docentů a profesorů na olomouckých právech), ba dokonce i méně než 1,5 (docentů a profesorů jednoho studijního programu na filozofii). Aristoteles to nakonec rozsvítil tak, že jeden dům je roven tolika postelím, kolik postelí lze koupit za peníze získané jeho prodejem. Že by v tom nakonec bylo řešení?
