Grizzly

V době mého bohužel už velmi, velmi dávného mládí zpívali tehdy taky mladí Jan a Petr (Vodňanský a Skoumal) mimo jiné: Pane, něco Vám povím, ale neotáčejte se, za Vámi jde grizzly, pane, něco Vám povím, ale... pozdě, pozdě, pozdě.

Básničky zmíněných pánů autorů, sebrané do komplexu nazvaného: S úsměvem idiota, mi s nečekanou naléhavostí připomněly, jak také jinak, pana ministra kmotrovské spravedlnosti (případně nespravedlnosti, jak je libo).
Ne snad, že by mne k tomu pohnuly jejich geniálně jednoduché texty typu:
po ulici tiše plul
absolutní vůl,
případně cosi ve smyslu:
napijme se s voly,
ať nám zruší školy.

Ne, věřen svým prioritám zůstanu pořád u šedých, leč zjevně hladových, medvědů grizzly.

Ač je to k nevíře, někdy se možná docela šikne být podřízen zmíněnému panu ministrovi. Je to totiž nesmírně laskavá a milá osůbka, které stačí stát několik hodin denně před kamerami na ošlapaném schodě (to, když je děkanem fakulty), případně na podobně prošlapaném chodníku (to když je ministrem), a pokud může mediálně šlapat svůj oblíbený chodník, jeho velkorysost nezná mezí.

Když Vás chce coby osobu působící v jeho resortu opravdu krutě potrestat, vezme kárnou žalobu proti Vám zpět, tak, jak to právě provedl panu pražskému vrchnímu státnímu zástupci. Pravda, najdou se nepřející novinky, které tuším jako jediné poněkud podle zmínily i jiné motivy, než vrozenou dobrosrdečnost. Potom, co jedna renomovaná advokátní kancelář byla vyhnána ze služeb ministerstva ne snad z nějaké podlé, nízké msty za to, že zveřejnila podrobné stanovisko, že odebírání titulů je právnicky nesmysl a neprávnicky pitomost, ale proto, že ministerstvo má dost svých expertů, nastal čas, kdy konečně došlo na to, že ministerstvo má svých expertů opravdu dost. Vybavilo se tudíž službami advokátky. A tak se zřejmě přišlo na to, že pokud si pan ministr loni v březnu vyžádal od vrchního zastupitelství zprávu o tom, co se děje ohledně miliard zatoulaných do Švýcar, a po deseti měsících podal kárnou žalobu, protože se mu odpověď nelíbila, nemuselo by to být úplně včas (podle jakéhosi obskurního § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. by to prý pan ministr měl stihnout, jen považte, do šesti měsíců). Naštěstí bylo sdělení umně skryto kamsi do rubriky Krimi (snad proto, že takové páně ministerské počínání poněkud zavání porušováním právních předpisů úřední osobou, kterou jiný obskurní zákon nazývá zneužitím pravomoci úřední osoby?).

Však to znáte už z písniček: Pane, něco Vám povím, ale…pozdě, pozdě, pozdě.

A přitom namísto toho, aby pana ministra chválili a chválili, protože sice pozdě, ale přece, dokonce i paní komisní tentokrát posupně mlčí (že by spolkla standardní nadšené pochlebování, protože pan ministr dal před nedávnem přednost zhruba sto tisícům voličů před jejími blaženými pocity a prohlásil, že je šťastný, že plzeňská práva přežila, neboli, že je šťastný, že pan ministr školství udělal z paní komisní, hm, dvaadvacet hodin už sice bylo, ale stejně: hodně nemoudrou osobu)

Ale abychom jí nekřivdili, možná si jen někde připíjí s odrodilým studentem a stejně odrodilým profesorem

« Zpět