Lahve pravdy

Jak už jsem mnohokrát psal, víkend slouží k zamyšlení a k opakování. Tentokrát bohužel i k tiché vzpomínce na vynikajícího učitele, který vždy bude patřit mezi ikony plzeňských práv. On, nikoli ti, kteří popíjeli s paní komisně inkviziční na zmar své alma mater a možná i na akreditaci svého soukromého projektu. No, to vlastně určitě ne, určitě jen transparentně a korektně přidávali světu pravdu, neboť ta je, jak známo, ve víně, takže zajisté světu dodali několik pěkných lahviček plných pravdy.

Otázka cui bono je zřejmě věčná jako lidstvo samo. Když si na oficiálních stránkách plzeňské filozofie spočítáte, že na jeden studijní program u nich připadají necelí tři docenti nebo profesoři (vyšlo mi to zhruba 2,75), ačkoli fakulta v poklidu realizuje rigorózní řízení a doktorské studium, neboli, že na filozofii stačí i necelí tři docenti či profesoři na studijní program (mají jich tam osm), zatímco dvacet šest profesorů a docentů nestačí na právech na jeden studijní program, pak za prvé vidíte celkem plasticky, že někteří jsou si rovni a jiní jsou si mnohem rovnější, jednak snadno pochopíte, jak moc musejí být na paní televizní profesorku hodní. S ohledem na zcela prosté kupecké počty musí být tudíž filozofové na paní komisní skoro devětkrát hodnější než právníci (8,666×), a není tedy divu, že jsou.

Zcela nepochybně existuje veřejný zájem na tom, aby podle uvážení jedné postarší dámy bylo třináct (olomouckých profesorů a docentů) víc, nežli dvacet šest (plzeňských), a aby plzeňským filozofům stačilo na jeden studijní obor skoro devětkrát méně docentů a profesorů, nežli plzeňským právníkům.

Zcela nepochybně existuje veřejný zájem na tom, aby k podobnému určování závazných kritérií, často ovšem nikdy nevyslovených nebo vyslovených jen v duchu či jen neslyšně mezi odsuzujícím syčením a skřípáním ceněného chrupu byla povolána neodpovědná občanská komise, nezávislá na zákonu i na rozumu (o citu jakožto veličině naprosto neznámé nemluvě).

Musí existovat, vždyť nám to pan profesor, jinak agent StB Vilém, na svých stránkách přece vysvětlil.

Není přece možné, aby si nějaký ministr dovolil počítat, že jedna je rovna jedné, když podle paní komisní je jedna rovna tu devíti (počet docentů a profesorů na jeden právnický studijní program je v Plzni skoro devětkrát vyšší, nežli na tamní filozofii), jindy aspoň dvěma (počet docentů a profesorů, kteří Plzni nestačí ani na magisterský studijní program, je dvojnásobný oproti tomu, který olomoucké právnické fakultě stačí i na doktorská studia).

Jak už jsem napsal: plné lahve pravdy.

« Zpět