Nalezenci

Dovolil jsem si povzdech nad absencí vhodných písmen v mém programu. Ale bez u s malým kruhem kousek nad sebou opravdu lze kohokoli jen ztuha charakterizovat. Pokud jde o pana ministra kmotrovské spravedlnosti nebo nespravedlnosti, mohli bychom mile napsat, že je opravdový, ale opravdový: v, následovalo by u s malým kruhem kousek nad sebou, a pak následující písmenka. Pokud ale vhodná písmenka chybí, nelze napsat, že pan ministr je opravdový vůdce, i kdyby se nám to opravdu moc chtělo (ještě, že se nám takovou nepravdu zas tak moc psát nechtělo). Ještě, že jsme ta tolik potřebná písmenka už našli.

Netušíte, jaká je úleva, když člověk může k vystižení osob používat ů nebo č, a jak jsem tato jen zdánlivě prostá písmenka těžce postrádal. Bez pořádného č jsem byl téměř umlčen: jen si zkuste výstižně popsal pana ministra bez pěkného č. Jak byste asi napsali, že když se mu to hodí, je věrný přítel paní akreditační?

Už jsem si kdysi dovolil na těchto stránkách připomenout loňskou analýzu FBI, podle které jsou vlastnosti nebezpečných psychopatů překvapivě velice podobné vlastnostem politiků a vůbec lidí pohybujících se kolem politiky, ať již jde o patologické lhaní a všestranné pomlouvání a hanobení kdekoho, chorobně zbytnělý pocit vlastní důležitosti, neschopnost soucitu a dalších lidských citů, pohrdání všemi hodnotami, kromě vlastního zájmu (že by snad vlastního veřejného zájmu?). A paní komisní nám přitom ve svém podnětu tak pěkně vysvětlila, že její osobní pocity, případně pocity jejích vesměs nepodepsaných kolegů, se sice na první pohled nemusí jevit jako veřejný zájem, ale veřejným zájmem samozřejmě jsou.

Federální úřad vyšetřování taky zjistil, že na rozdíl od obyčejných nebezpečných šílenců lidé zabývající se politikou umí lépe zakrývat zlobu a vztek, ačkoli je pociťují se srovnatelnou intenzitou jako ti šílenci, a že umí mnohem lépe předstírat, že ctí lidské hodnoty a nevěnují se jen pro ně užitečnému pomlouvání, pokud možno veřejnému uspokojování, hm, svého chorobně zbytnělého pocitu důležitosti, jakož i patologickému lhářství – a teď si to zkuste napsat bez háčků, případně kroužků a někdy i čárek.

Pomalu bych mohl vypsat soutěž, jak nejlépe bez háčků upozornit třeba na milou nahrávku Dohoda s Dvořákovou na You Tube, kde tak sympaticky a pravdivě promlouvá pan spravedlnostní ministr o tom, jak se s paní komisní úplně na všem dobrém a hlavně špatném dohodl, a jak mu funkce na fakultě, kterou díky paní komisní tak slušivě zasedl, už dost pomohla v kariéře, takže je nadále nepotřebuje.

Bez čárek, kroužků a hlavně háčků bych musel olííbená témata páně ministerská zřejmě nakonec opsat v nějakém jiném jazyce: např. v mrtvém jazyce Sallustiově: sui magis in caeno gaudet quam fonte sereno (radši v bahně než v čiré vodě se rochní, mohu připomenout, protože háčky a kroužky se už našly).

Přemítal jsem samozřejmě, že jestli na počátku nového občanského zákoníku nakonec nebyl podobný malér, jaký se mi o Velikonocích přihodil? Když jeho tvůrce zrovna nepopíjel s paní komisní na zmar své původní alma mater a na zdar a akreditaci té nové, soukromé, živil se spokojeně překládáním feudálních paragrafů ze staré němčiny do ještě starší češtiny. Možná však, že na počátku tohoto prapodivného způsobu tvorby supermoderního kodexu stála nějaká chybička v aktualizaci software, možná, že panu tvůrci/popíječi prostě taky zmizela diakritika a tak se musel moderně a aktuálně vrátit do předhusovských časů (neboť právě popravený pan rektor Hus nám háčky a jiná znaménka vymyslel)?

« Zpět