Pátečně citační

Zkušenost nás učí, že se lidé ze zkušenosti stejně nepoučí, poučoval nás kdysi G.B. Shaw. Už jsem na těchto stránkách připomínal leccos, například, že nebozí studenti se musí za pomoci nejrůznějších opatření bránit sveřepým, zlostným kantorům, z nichž ti dočista nejblbější se poznají podle toho, že chtějí co nejvíce studentů ze školy vyštvat.

Už jsem si také dovolil připomenout, že jsem to nenapsal sám, ale že autorem předcházející věty je pan autor takových děl, jako Škola základ života, vyhozený ovšem ze všech prací, jež uměl, „protože kazil mladou generaci prozápadní recesí.“ Jsouť ovšem i na straně studentské odporní zrádcové, napsal také pan Jaroslav Žák, kterým radost činí, když jest student nejen od tabule, ale i ze samotné školy vyhnán. Upřesnil však, že „takoví smrdutí pazhřivci jsou však studenty jen jakoby, když ve skutečnosti jsou to podivní zmetkové, označení studenta si nikterak nezasluhující.“ Pochybuje snad ještě někdo, že zkušenost nás opravdu učí, že se ze zkušenosti lidé stejně nepoučí?

Vždyť „znovu osnují malí, ješitní a zkažení rádoby soudci své procesy proti každému. Kdo dnes stojí ve světle ramp? Jenom holomci, zlovolní paňácové, roboti zkázy, čarodějnice a čarodějníci, přísedící ďáblova tribunálu“ (jak jsem pro změnu zase nenapsal já: ač mi tyto věty opravdu jdou ze srdce, jejich autorem je, či spíše byl, Angelo Maria Rippellino ve skvělé knize Magická Praha).

Kdyby tak někdo vyšťoural, že paní komisní někdo nabízel úplatek v podobě změny názvu plzeňské právnické fakulty na ústav. Jestlipak by nebyla možná aspoň trocha akreditace za provedení takové změny? To by tedy byl odporný počin, o němž by bylo třeba soustavně mluvit, psát a všestranně jej odsuzovat. Naštěstí se nikde takový podlec nenašel.

Paní komisní naopak transparentně a se stejným protikorupčním zápalem (či snad zánětem, nedovedu posoudit), s jakým rozděluje v čele instituce pojmenované po panu doktoru Motejlovi, který ji nemohl ani vystát a častoval ji mládeži nepřístupnými arabskými označeními (z nichž se mi však podařilo rozluštit jen „zrzavá“) miliony například těm, kdo tam sedí s ní, nabídla akreditaci za změnu názvu fakulty. Mně se to samozřejmě zdá to samé, ale nesedávám (naštěstí) s paní komisní u vína, takže nedohlédnu hloubky jejích úžasných myšlenek.

Některé myšlenkové postupy lidí popíjejících či jinak se družících s onou postarší dámou jsou ovšem tak hluboké, že se jich bez krumpáče či podobného vybavení nelze dopátrat. Vzpomeňme například pana náměstka mnoha ministrů a ministryň, který v časech, kdy za pouhý školní milion či dva pomáhal nejmenované západočeské univerzitě co nejefektivněji zhoršit její mediální obraz, s přísně zdviženým obočím, ba i prstem, písemně hřímal na nebohého, jistě provinilého absolventa: „Proč jste studoval v pětiletém studiu jen pouhých 2,8 roku, konkrétně od roku 2000 do roku 2005?“ Absolvent takto zaskočený dotazem (univerzitního č.j. R-576–10) zapojil nepochybně do výpočtu všechny končetiny své i své rozvětvené rodiny, ale uspokojivou odpověď dát zřejmě nemohl.

Pokud totiž někdo namísto předepsaných pěti let studoval trestuhodně jen pouhých pět let, co by nám ještě chtěl vykládat?

Když navíc byl určitě zapleten do všelijakých sítí či čeho.

Při pátku se člověku skutečně zachce sebekriticky přiznat, že sítě, jež se kolem něj vinou, jsou daleko spletenější a sofistikovanější, než by kdo tušil.

Minulý pátek jsem například viděl lobbistu, jemuž se povedlo v ovíněném či okořalkovaném stavu nabourat auto. Hned potom jsem viděl pražského exprimátora. Hned potom dokonce i šéfa OSN. A pak jsem viděl pana amerického prezidenta. Samozřejmě v televizi, jak taky jinak?

Váhám přiznat, že jsem dokonce viděl paní komisní. Jako naprostý laik ovšem nevím , zda v ovíněném stavu, každopádně však se sklenkou vína. Pochopitelně na fotce u úvahy Ilustrovaná II. Ale zahlédl jsem ji dokonce i bez skleničky: to když jsem na You Tube konečně našel skvělé vyprávění pana ministra kmotrovské spravedlnosti, nespravedlnosti či čeho vlastně (už by si páni žurnalisté vážně mohli vybrat) o tom, že s ní je dohodnut, že plzeňská práva mohou být akreditována (bez ohledu na nějaké bezvýznamné docenty či profesory), ba paní profesorkou i mediálně pochválena, ovšem tehdy a jen tehdy, bude-li zvolen správný děkan, což měl být ten pan profesor, který na snímcích u úvahy Ilustrovaná II s paní komisní u vínka vysedává (na You Tube je to jako Dohoda s Dvořákovou, obě D velká, neboť je to osobnost jistě nemalá).

« Zpět