Poslanecká překvapení?

Na některé mise se připravíte snadno. Na jiné se prostě připravit nedá.

Naši zákonodárci, či přinejmenším někteří z nich, se cítí značně zaskočeni, protože policie žádá o vydání jejich kolegyně, exministryně obrany, za něco, co údajně dělali v podobné situaci prakticky všichni exministři, o ministrech ani nemluvě. Paní exministryně totiž nakoupila španělská letadla bez jakéhosi posudku o jejich ceně, stejně jak to činili i jiní ministři v analogických případech.

Vždyť i jiní dělali totéž, kroutí hlavou poslanci, zřejmě z neznalosti, lehkovážnosti a nepřipravenosti.

Jsou zaskočeni, protože je nezocelila nesmyslná štvavá kampaň, jako byla třeba ta, jež byla rozpoutána kolem plzeňských práv.

Když navzdory hysterii pana ministra kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (ve svobodné společnosti si můžete vybrat, která média budete číst, a tudíž které označení páně ministerské se Vám víc líbí) slídivé zraky vyšetřujících odborníků nenašly nic z toho, co si paní komisní tak pracně vymyslela, pokračovalo prověřování samozřejmě dál. Aspoň z toho úhlu pohledu, zda se vedení, jež pan ministr tak šikovně vystrnadil, a jež tak obětavě nahradil sám sebou, nedopustilo zvlášť ohavného zločinu tím, že přijímalo absolventy kurzů celoživotního vzdělávání k bakalářskému studiu bez přijímací zkoušky (ve skutečnosti se sice nějaká dělala, ale o to teď vůbec nejde).

Jenže ouha: pražská právnická fakulta nabízí dodnes na svých stránkách absolventům celoživotního vzdělávání téměř totéž (jak si může ověřit každý, kdo se tam koukne). S tím jistě zanedbatelným rozdílem, že zatímco v Plzni prý trestuhodně, nejspíš dokonce zločinně, brali absolventy celoživotního vzdělávání bez přijímaček do bakalářského studia, na pražské fakultě je korektně, transparentně a plně v souladu se zákonem dodnes berou bez přijímaček rovnou do magisterského.

Sami určitě vidíte ten převratný rozdíl: když dva dělají totéž, rozhodně to totiž není totéž.

Že má plzeňská právnická fakulta šestnáctkrát víc docentů a profesorů než filozofická (protože, jak jsme si připomněli například včera, pětadvacet právnických docentů a profesorů na jediný studijní program je prostě šestnáctkrát víc než filozofických dvanáct docentů a profesorů na celkem osm studijních programů)? Sami opět určitě vidíte onen převratný rozdíl: když dva dělají totéž, rozhodně to není totéž.

A filozofové, jak známo, vykládají o paní komisní, že je hodná a chytrá a vůbec na svém místě, zatímco ti zatrolení právníci o ní prostě drze říkají pravdu.

Odpověď v tomto případě nalezneme opět u Vladimíra Iljiče.

Jak také jinak, velí-li právě čelná česká marxistka (jak pravil pan premiér) oné občanské komisi rozhodující o vysokých školách podle výslovného prohlášení paní šéfové sice nezávisle na zákonu, avšak zásadně podle jejích pocitů a známostí (jak pravil pro změnu opět pan premiér). A cože to povídal soudruh Vladimír? Už jsme si mnohokrát připomněli, že kromě pravdivého výroku, že „komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje,“ vytyčil také základní otázku: Jaké je tvé vzdělání? A doplnil: odpověď určuje osud obviněného.

Supermoderní, pokrokové leninské principy, jimiž se řídí ti (ta?), kdo si myslí, že naše vysoké školy ovládají, možná prostě začaly pronikat i do parlamentní sféry.

Že když někdo cosi udělá, je to v pořádku, a když jiný udělá to samé, je to zločin?

Poznat, kdy je to v pořádku a kdy zločin, je přece tak snadné: podle toho, jak se to hodí.

Ostatně už Lenin prohlásil, že parlament je jen buržoazní žvanírna. A zrušil ho a nahradil. V zásadě sám sebou.

Správní, čelní marxisté vždy neochvějně kráčí v leninských šlépějích.

A i pan premiér přece označil paní komisní za čelnou českou marxistku. Tak kdo by se divil?

« Zpět