Recepis

Co všechno už mají plzeňská práva za sebou! Jen si vzpomeňte, jak s energicky semknutými masitými rty a hrdě vysunutou čelistí pan nynější ministr kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti (podle toho, jaké noviny preferujete) ošoupával dnes a denně oblíbený fakultní schod, aby světu sdělil, co všechno zrovna dělá nebo nedělá (na dvacetitisíce, jež rozděloval svým věrným, bohužel nějak zapomněl, naštěstí jich měl jen pět, tedy těch věrných). Jen si vzpomeňte, jak se svým studijním proděkanem reformovali na potkání cokoli (pan proděkan potom zkoušel reformovat i češtinu, když se přiznal, jak se "ochomítal" kolem nového občanského zákoníku nebo psal, co všechno by měl "čerství" absolvent dělat). A přes všechny ty děsy a pomluvy, FPr ZČU zůstává.

Vzpomínáte si, jak jsme se s vlasy vstávajícími hrůzou překvapeně dozvídali, že naši školu ovládá mafie?

To se samozřejmě týkalo jen nás: těm, kdo to vykládali, vlasy hrůzou a překvapením nevstávaly, protože si ony děsy pečlivě navymýšleli, takže překvapeni samozřejmě nebyli (nehledě k tomu, že mezi nimi byli i tací, kterým by prostě vlasy nevstaly, ani kdyby náhodou překvapeni byli).

Každý má pochopitelně svůj vlastní recept, jak poznat zločince vůbec a mafiány zejména. Podle prohlášení paní komisní pro Parlamentní listy z loňského dubna například mafie ovládá náš stát, tudíž mafiány podle jejího receptu snadno poznáme: jsou to zejména ministři a jim podobní. Navíc nám předložila i další pomocná hlediska: opravdoví zlí a poťouchlí mafiáni si vytvářejí vazby na soudce a státní zástupce, a to především prostřednictvím vzdělávání. Protože z obchodního rejstříku snadno zjistíme, že sama sedí ve správní řadě instituce realizující studijní programy zaměřené na soudce a státní zástupce (CEELI Institut), nabízí se ještě drobná doplňující otázka, zda k bezpečnému odhalení pravého mafiána paní komisní nepotřebuje zrcadlo? V takovém případě by se potom svého zrcadélka marně nedotazovala, kdo je tady nejkrásnější, ale kdo je tady největší mafiánka?

Jako čelná česká marxistka (jak ji jistě s uznáním výstižně charakterizoval náš pan premiér, když se obsáhle vyjadřoval k tomu, že akreditační rozhodování podle známostí a pocitů patří mezi nejslabší místa našeho vysokého školství) samozřejmě jistě zohledňuje precizní leninská kriteria. „Jaký je tvůj původ a tvé vzdělání?“ tázal se přece svého naštěstí dávného času velký vzor všech marxistů, pan Lenin, a doplňoval: „Odpověď určuje osud obžalovaného.“

Jde o prostá, lapidární kritéria, jež by snad pochopil při troše štěstí i někdejší plzeňský pseudostudent, stvořená navíc tím, kdo má vždycky pravdu, neboli velkým klasikem marxismu. Nejsa čelným marxistou, nedovedu si vysvětlit, jak to klasikové marxismu vůbec dělali, že ať napsali cokoli, měli vždycky pravdu. Pro změnu posuďte sami: pan Engels třeba kdesi v 37. díle spisů kdysi napsal: Sám hlavní bojovník za českou národnost, profesor Palacký, je vlastně německý učenec, kterému jen přeskočilo v hlavě…Moravané a Slováci už dávno ztratili jakékoli národní cítění…Čechy mohou nadále existovat jen jako součást Německa" (str. 76–77).

Nesjpíš právě díky mnohonásobnému popíjení s paní komisní se například pan odrodilý profesor dostal od připíjení na zmar své původní alma mater a zdar té nové, soukromé, i k dalším tématům: právě díky vlivu paní komisní se zřejmě dopracoval poznání o tom, jak klasikové marxismu mají vždy pravdu. Proto možná vděčíme paní komisní mimo jiní i za současnou podobu nového, v marx-engelsovském pojetí typicky českého (případně typicky polského) občanského zákoníku.

„Poláci a Češi jsou převážně zemědělským lidem, obchod a průmysl se u nich nikdy netěšily velké oblibě,“ napsal přece pan Engels ve zmiňovaném díle (jen pro změnu na straně 74). Proto je třeba řešit přednostně pastvu vepřů a špinavého dobytka a ne nějaké obchodování na kapitálovém trhu a jiné hlouposti, jimž národ polský, ba ani český neholduje.

Jen na okraj si dovoluji připomenout, že i jiní, naopak reakční pavědci, měli na poznání zlosynů, případně zlodcer, vlastní nevědecké recepisy. Tak třeba otec kriminologie, Cesare Lombroso, charakterizovali typické zločince mimo jiné podle vzhledu: takový klasický (neboli standardní) padouch má velkou vysunutou čelist, masité rty a vyznačuje se dále buď nedostatečným vousem nebo plešatostí.

« Zpět