yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ovšem není sama v představě, že svět není pro normální lidi, protože je pro lidi znormalizované.
Laskavá paměť dějin nám zachovává jen ty rektory a jiné akademické funkcionáře, kteří bojovali za své studenty, za studenty vůbec a za jejich práva (zatímco ty, kteří činili pravý opak, stíhá zasloužené zapomnění). Proto se možná někteří z magnificencí rozhodli se zvěčnit alespoň prohlášením, jehož důsledků by zřejmě nedohlédl ani Bystrozraký, jakkoli poučenému pozorovateli se jeví maximálně krátkozraké.
Konečně bude nahrazeno Ministerstvo spravedlnosti soudcovskou radou nebo prostě něčím, protože bude zrušeno. V 50.letech se totiž aktivně podílelo na přípravě politických procesů (stejně, jako nynější studenti plzeňských práv mají být podle magnificenčního úsudku krutě a exemplárně potrestáni za případné, sice nikdy neprokázané a drtivou většinou /s/prostě vymyšlené, prohřešky, k nimž každopádně mělo dojít už dávno v minulosti, v době, kdy většina z nich o škole ještě ani neslyšela). Z týchž důvodů by ostatně mohlo být zrušeno i Ministerstvo financí, které nic takového jako přípravu politických procesů v 50.letech prokazatelně nedělalo. Zrušit by ho ovšem bylo třeba právě proto. Vždyť za největší prohřešek plzeňských práv se původně i nakonec považovalo, že ministerstvo školství, případně pan rektor, uznávali ukrajinské studium za rovnocenné s českým (i kdyby moc a moc chtěla, právnická fakulta nic takového dokonce ani dělat nemohla).
A co teprve u sousedů. V Německu určitě přijdou o všechny úřady, protože snad ani jediné ministerstvo se neubránilo prosazování nacistické ideologie, o jiných institucích (policie, justice) nemluvě.
Ve vysokém školství dojde k nezměrným mnohamiliardovým úsporám. Protože na přelomu tisíciletí (v roce 1999) prasklo, že přijímačky na pražská práva jsou na prodej (vyplněné testy za sto tisíc, nevyplněné za polovic), nezbude, nežli podle rektorské úvahy neprodleně přistoupit ke zrušení této školy, která má navíc ještě pěknější budovu než ta plzeňská. Na kupování olomouckých přijímaček se přišlo dokonce ještě dřív: pryč s nimi!
Dovedete si představit tu neskutečnou úsporu, kterou nám páni rektoři vymysleli?
Sepsali totiž za zaslouženého nezájmu médií i zbytku světa cosi o tom, že pan ministr školství pochybil, když v hlubokém předklonu a oddanosti nebil po jejich kurážném vzoru hlavou o zem před paní komisní a prodloužil akreditaci plzeňských práv, dokonce nerespektoval, že pocity paní předsedkyně jsou nejen veřejným zájmem, jak píše sama ve svém podnětu, ale veřejným zájmem prvořadým.
Pan ministr byl vůbec samá chyba: nechal se zmýlit řečmi o potřebě
reforem vysokého školství, a kde je mu konec?
To takový pan ministr nespravedlnosti se zmýlit nedal, o reformách mluví
nepřetržitě, nedělá nic a je stále oblíbený (aspoň u některých
prostších jedinců a malých dětí).
Aby ovšem naše milé Magnificence neuštvaly pana nejvyššího státního zástupce nespočetnými podněty k žalobám proti svým vlastním akreditacím, mohly by využít vysokoškolského zákona, podle kterého prostě mohou sami prohlásit, že nezaslouženou akreditaci, kterou jim paní komisní ve své neskonalé dobrotě udělila, nechtějí (§ 80 odst. 4 zákona o vysokých školách). Pro začátek by se to mohlo týkat všech studijních programů, na které připadá méně profesorů a docentů, nežli na právech v Plzni (tj. méně než 25, respektive 26). Namátkou můžeme nabídnout olomoucká práva (13) nebo plzeňskou filozofii (závratných 1,5 profesora či docenta na každý z osmi studijních programů). To bude studentů, kteří nečekaně posílí řady dělnické třídy a přiblíží tak vítězství komunismu nejen v Americe.
Navíc, přátelé, vůbec není pravda, že by rušit vysoké školy chtěli jen fašisté nebo komunističtí vládci (oni jsou jen jediní, kdo to dotáhl do konce).
Už laskavý a spravedlivý kat Mydlář svého času lobboval za zboření Karolina, aby tam mohl vystavět onačejší a modernější popraviště a nadto svůj domeček („k čemu jest třeba školy, kde pouhých pár žáčků dříme u výkladu koktavého profesora?“ tázal se tehdy). Stačí tudíž mít stejné zájmy a stejnou holubičí povahu jako mistr popravčí.