Sovy do Atén?

Nabízíte mi všelijaká vysvětlení, proč paní komisní vidíme a slyšíme úplně všude. Samozřejmě jsem si taky našel myšlenku Lva Nikolajeviče o tom, že nejvíc žvaní ti, kdo mají nejmíň co říct. Dovoluji si připomenout, že baťuška Tolstoj jen parafrázoval staré české přísloví, že prázdná nádoba duní nejvíc.

Jak pravil jeden renomovaný právník a emeritní ministr: že by si s mnohageneračním odstupem konečně užívala svobodu slova? Ale v prostředí totalitní cenzury a nesvobody žili všichni, a kdybychom vzali paní komisní jako etalon, potřebovali bychom asi tak patnáct set či více veřejnoprávních televizí (o komerčních v této souvislosti nemluvím, protože tam se musí pořad a jeho protagonista lidem líbit). Není to třeba naopak jen pouhá síla zvyku?

Vždyť právě za totality členové bojového předvoje dělnické třídy (sdružení nejuvědomělejších a nejlepších) mohli mluvit za všechny (především i za ty, kteří nechtěli, aby se za ně mluvilo).

Anebo, abychom i na našich stránkách šli s dobou, že by to byla obrana proti, jak se zdá, všudypřítomným odposlechům?

Kdo by nosil dříví do lesa? Jen na okraj, když už máme ten den učitelů, anglicky se to řekne: orat vzduch, ale samozřejmě anglicky, v jiných řečech zase: nosit sovy do Atén (např. Eulen nach Aten v němčině nebo portare nottole ad Atene v italštině), rusky překvapivě: jezdit do Tuly se samovarem (samozřejmě rusky).

Takže, kdo by jezdil do Tuly se samovarem, nosil z nepochybně již značně odsovených lesů do značně přesovených Atén sovy, oral vzduch nebo nosil dříví do lesa odposloucháváním například paní komisní, když všechno potřebné a hlavně nepotřebné stejně řekne sama. Akreditaci za změnu názvu, oznámila přece dokonce v televizi, Akreditační komise nemá právo podávat podněty k podání žaloby ve veřejném zájmu, napsala dokonce dvakrát na celých čtyřech řádcích, rozhodně nejsem ve věci plzeňských práv podjatá, jen popíjím s jejich nepřáteli, původně vnitřními, a jen mám bytostný, lidský zájem na zcela konkrétním rozhodnutí v jejich věci, a tak pořád dál.

Nosit dříví do lesa či sovy do Atén jsou synonyma pro naprosto zbytečné činnosti.

Poslouchat paní komisní jakýmsi odposlouchávacím zařízením by tudíž bylo stejně zbytečnou činností jako nosit dříví do lesa.

Není ta věta až příliš dlouhá?

Zatímco v jednom filmu nás poučují: zuby nechat, úplatek protislužbou, tvárnice nebrat, v jiném nás přece upozornili, že znakem modernosti je zkracování. Třeba takhle:

Poslouchat paní komisní je stejné jako nosit dříví do lesa.

Sdílej s ostatními:

« Zpět