Titanická

Před jedním dnem a sto roky vyplul na svou první a poslední plavbu Titanic, a dnes se o tom natáčejí krásné a výpravné filmy. Před více než 380 roky dorazil do Paříže mladičký d´Artagnan, a filmy, krásné a výpravné, se o tom natáčejí už dávno.Třeba jednou (za sto let?) uvidíme (no, my už asi ne) film o bezohledném ataku na studentské sny, iluze, ideály, prostě životy, neboli o bezohledném a záštiplném útoku na plzeňská práva? Konec konců, asi jsme všichni zachytili, že maňásková groteska z Plzně nadchla i v cizině.

Všechno bude samozřejmě záviset na časovém odstupu a na rozpočtu, možná taky na tom, jaké divácké kategorii bude film určen? Kdyby byl například určen mládeži, bylo by asi nezbytné některé osoby vylíčit v rozporu se skutečností mnohem sympatičtěji, aby se nebohá dítka s ječením nebudila ze spaní, že už si pro ně jde například, hm, ta milá, pěkná akreditační paní. Pokud bychom totiž setrvali u skutečných dialogů a charakterů, nezbylo by nežli vyčlenit dílo jako nepřístupné pokud možno do šedesáti let. Nejspíš by se na ně bez nebezpečí akutní újmy na duševním zdraví mohli dívat jen lidé s alespoň počátečními příznaky Alzheimerovy choroby (ne snad proto, že by se mohli lépe vcítit do záporných postav, spíš, že by si jejich plzeňské třeštění nepamatovali).

Už jsem si dovolil připomenout, že jsme asi všichni zachytili, jak maňásková groteska z Plzně nadchla i v cizině. Ne, nemám teď opravdu ani trochu na mysli nějaké groteskní (tj. obvyklé) počínání pana ministra kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti, kterého nedávný pan ministr školství charakterizoval jako maňáska, konkrétně jako maňáska pana kmotra, který pana ministra vodí jako loutku (naposledy jsme slyšeli, že tuším za panem tehdy ministrem Bártou) sebou. Nemám na mysli ani obvyklé (tj. groteskní) počínání nepočetných nohsledů páně ministrových, jichž se chtěl nakonec zbavit tak usilovně (aby je nemusel brát sebou do velkoměsta), že s paní komisní dokonce osobně dohadoval akreditaci pro nenáviděná plzeňská práva, ovšem za předpokladu, že jim tam budou demokratickou volbou přidělena vhodná koryta, pardon, židle (v úhlu pohledu se člověk totiž snadno zmýlí), jak o tom vypraví kdesi na You Tube. Ne, mám na mysli maňáskovou grotesku Tři mušketýři, která se loni dočkala už třísté reprízy.

Ostatně, němý film Tři mušketýři byl tuším natočen už v roce 1922, samozřejmě taky jako groteska. Ovšem rád bych pánům potomkům, ba i slečnám a paním z našeho potomstva, doporučil, aby onen bezohledný atak na studentské životy nebyl pojat jako němý film. Promluvy páně ministerské na You Tube („Dohoda s Dvořákovou,“ jak jinak) nám totiž ukazují, o jakou legraci bychom přišli. Na druhé straně však, když si moudrý a oduševnělý páně ministerský monolog poslechnete, mohli byste si myslet, že ho navrhoval právě nějaký zákeřný stoupenec němého filmu.

Za předpokladu, že by z důvodu maximálně věrného vystižení charakterů byla zvolena forma maňáskového či loutkového filmu, bylo by nejspíš potřeba už jen jednoho dalšího zkušeného loutkovodiče (protože pan ministr už svého vlastního má, takže by bylo možno uspořit).

Pokud by byla naopak zvolena hraná forma, například celovečerní film, bylo by zřejmě potřeba sloučit držitele záporných rolí, aby divák příštího století nepropadl hluboké depresi. Asi bychom se nedočkali sloučení pana ministra s paní komisní, neboť příšernost takto vzniklá by byla přílišná. Spíše bychom se dočkali nějakého toho slučování studentů, kterým z čiré lásky nebo proto, že ho volili, pan ministr nadělil školní dvacetitisíce, možná i sloučení odrodilého studenta (popíjejícího s paní komisní) s někdejším pseudostudentem, který se namísto studia věnoval jistě zábavnějšímu pomlouvání spolužáků, případně učitelů. Zapomeňte teď na fotografie u úvahy Ilustrovaná II, kde si sice paní komisní s odrodilým studentem, ba i profesorem, celkem bujaře připíjí. Pro film je ona scéna totiž bezvýrazná a statická.

Správný režisér by scénu domlouvání se na co nejefektivnějším ublížení všem spolužákům umístil do onačejší vykřičené krčmy: odrodilý student by si nahýbal malý soudek plzeňského moku (pokud by byl sloučen s pseudostudentem, mohl by přitom být vhodně uvázán ke stromu nebo kulturnímu domu, jak mívá onen pán ve zvyku), zatímco paní komisní velký, případně by rozverně křepčila kolem. Osoba zlého profesora má ve filmovém umění dlouhou a zavedenou tradici, takže by blýskal vavříny ověnčenou lebkou v potřebné míře potměšilosti, případně strašil děti, ba i dospělé, že když ho nezvolí do výnosných funkcí, opíše z feudálních paragrafů další, ještě delší, nový občanský zákoník.

Asi bych se na ten horor stejně nedíval. Přece jen by mi až moc připomínal skutečnost.
Možná, že bych se koukl jen na závěrečnou scénu. Tu s velkým nápisem: FPr ZČU zůstává.

« Zpět