Zase předběžná

Pořád je krásně, stejně jako včera už od rána svítí jarní slunce, a navíc ještě ke všemu je rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o prodloužení akreditace magisterského studijního programu plzeňských práv v právní moci.

To v případě normálních a slušných lidí samozřejmě krásně slunnému ránu ještě přidává na kráse. Naopak to nejspíš nepřispívá k dobré náladě těch druhých, těch, kteří usilovně, statečně a nekompromisně brání studenty plzeňských práv před realizací jejich snů (podle filozofů prý totiž není nic horšího, než když se Vám sen vyplní), před jejich ústavním právem na vzdělání (podle marxistů, zejména čelných marxistů a marxistek, a to i čelných českých marxistek, jde jen o buržoazní přežitky, které ohlupují pracující lid a vedou k oslabování dělnické třídy, a především bojovného svazku těch nejuvědomělejších, předvoje dělnické třídy, sestávajícího ovšem právě z těch čelných marxistek a marxistů) a jejich důvěrou v právo a právní stát (podle čelných i nečelných marxistek a marxistů je právo nástroj potlačování nepřátel a právní stát hloupý buržoazní blud).

Teď už se s rozhodnutím ministerstva školství nedá kromě nějakých žalob nic dělat. Jak napsal jeden velmi renomovaný právník (na Aktuálně.cz v neděli), naštěstí takovou žalobu nemůže podat ani žádná komise, zejména pak její nepodepsaní členové (kteří, jak známo, podali aspoň odvážně nepodepsaný podnět k žalobě ve veřejném zájmu jejich předsedkyně), ani žádný dávno zapomenutý bývalý ministr, ba ani (cituji:) žádný nedostudovaný mo­ták.

Navíc, my právníci (například na rozdíl od čelných marxistek) víme, že v naší podivné zemi existuje cosi podivného, co se jmenuje správní řád. Protože má nějakých 184 paragrafů, většinu z nás nepřekvapí, že v něm je i § 57. Samozřejmě by to naopak velice překvapilo například paní komisní, podle které je 13 (docentů a profesorů na olomouckých právech) více než 25 (docentů a profesorů na plzeňských právech), ba dokonce i 1,5 (profesorů a docentů na jeden studijní program plzeňské filozofie) je podle ní víc než 25 (profesorů a docentů na jeden studijní program plzeňských práv), podle této logiky by totiž soudní řád správní o 184 paragrafech končil paragrafem 11.

V ustanovení § 57 odst. 3 správního řádu zákonodárce napsal, že pokud bylo v nějaké věci vydáno pravomocné rozhodnutí, jsou jím správní orgány vázány. Takže třeba při rozhodování o možnosti přijímat na plzeňskou právnickou fakultu studenty by se podle tohoto ustanovení mělo vycházet z toho, že studijní program je pravomocně akreditován. Proto fakultní senát prodloužil možnost podávat přihlášky až do 30.dubna.

Představte si, jak je přitom ta škola prohnilá, může nám pořád například kázat jeden ze studentských senátorů: vždyť mne na ni přijali s pouhými čtrnácti body namísto potřebných zhruba třiceti.

Přece mi nezkazíte život, může se zaklínat další: když naše škola nepadne, paní profesorka prý už se mnou nevypije ani skleničku vína.

Moc přitom opíjí nejvíc, když je úplně nepřirozená, když blb vládne moudrému, slabý silnému či šereda kráse, praví jakési dávné přísloví.

Ani nabízení akreditace za změnu názvu, dokonce v televizi, nepomohlo (i když spolu s výroky: Tvárnice nebrat! Zuby nechat! jistě vstoupí do dějin humoru, ba i úplatků protislužbou).

Sdílej s ostatními:

« Zpět