A medvěd jinde

aneb trochu o medvědovi a trochu o Mozartovi

Horkem měkne, jak známo, nejen asfalt, ale i mozek. Snad sice ne natolik, aby nám znovu hrozilo něco podobného novému občanskému zákoníku, ale blbostí, ba i blbin, prostě přibývá.

Posledně třeba honili po velkoměstě mulu, namísto aby bez zbytečného odkladu naběhli k obecnímu úřadu, zařadili se do nekonečné fronty zablešených či zavšivených oznamovatelů (jak víme minimálně od minule, zvířetem je podle § 494 občanského zákoníku každý tvor nadaný smysly, například blecha, veš, štěnice a podobně, a když na nás skočí, nezbývá, nežli nález zvířete neprodleně oznámit obecnímu úřadu, jak nám káže pro změnu § 1058 odst. 1 téhož zákoníku) a oznámili nález muly.

Jo, kdybyste si snad ty blechy chtěli nechat, postačí, když se do dvou měsíců od ohlášení nálezu zvířete nikdo nepřihlásí a podle § 1059 odst. 1 občanského zákoníku jsou konečně Vaše. Určitý problém samozřejmě může nastat, protože v době hojnosti je délka blešího života nanejvýš patnáct dnů (pokud blecha najde vhodnou oběť, její hladový a asketický život se změní v nezřízené asi týdenní přežírání, po němž blecha vyčerpáním z přežrání uhyne). Se vší, žijící zhruba třicet dnů, to nebude o moc lepší.

A tak se asi vyplatí spíš nacházet motýly, nejenže se jejich sbírka hodí ke svádění osob opačného, případně i téhož pohlaví, ale navíc většinou žijí aspoň čtyři měsíce, takže se vlastnictví k nim snáze dočkáte, nebo samozřejmě ty muly, žijící kolem patnácti let.

O délce oslího, tedy i mulího, života se sice lze dočíst u bratří Grimmů (v pohádce Délka života), ale doporučoval bych přečíst si to jinde, neboť Jakub (Ludwig Carl) Grimm, jak známo, byl přece jenom právník, tudíž osoba krajně nedůvěryhodná (nehledě k tomu, že práva vystudoval na univerzitě v Marburgu od roku 1802 do roku 1805, prostě dost rychle, takže se jeho prach a popel nepochybně dost raduje, že o něm nejmenovaná notorická předsedkyně a nejmenovaný notorický, tedy rovněž stále se vyskytující, exministr nikdy neslyšeli).

Dnešní zprávy nás však informují, že kdosi vlezl ve varšavské zoo k medvědům a posléze kamsi záhadně zmizel. Jestlipak ovšem onen člověk, pokud se lstivě neukryl v medvědím žaludku, ve skutečnosti netrénoval na některou z víkendových slavností poblíž různých zámeckých příkopů, obývaných medvědy?

Neboť chodníky kolem zámků, příkopy kolem zámků, cesty kolem zámků a podobně jsou přece veřejným statkem (za chození po chodníku vstupné neplatíme). A zvíře chované v zoologické zahradě, která není veřejným statkem, přece podle § 1048 občanského zákoníku není bez pána, z čehož ovšem logicky plyne, že pokud taková zahrada veřejným statkem je, je pro změnu zvíře chované v takové zoologické zahradě bez pána (takže se jeho pánem může stát kdokoli).

Dnes tedy ještě kdosi lezl k medvědovi a ten ho po výběhu chytal, ale příště to může být úplně obráceně. Jakmile funící uprchlík na úprku před medvědem dočte až k § 1048 občanského zákoníku, karta se obrátí a začne honit medvěda, aby se stal jeho pánem.

Ani lov medvědů v zoologických zahradách, ba dokonce ani ryb v přehradách (voda v nich je veřejným statkem a podle onoho skvělého § 1048 ryba v rybníku nebo podobném zařízení, jako je třeba přehradní nádrž, není bez pána, nejde-li o veřejný statek, jenže voda v přehradě právě veřejným statkem je) ovšem není ten nejlepší byznys.

Ukazuje se, že pořád bezkonkurenčně vede onen § 97 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se zase obnoví, byl udělen.

Vždyť pramínek vlasů Wolfganga Amadea Mozarta byl dnes v Londýně (v aukční síni Sotheby´s) vydražen za 1,3 milionu korun. A pak že se nevyplatí pozorně číst občanský zákoník!

« Zpět