A takhle to dopadlo!

Někdy se klade otázka, jestlipak může mít nějaký rychlostudent pravdu?

Už asi všichni s nezměrným nadšením vzali na vědomí, že například taková ustanovení § 1878 odst. 2 a § 1994 občanského zákoníku řeší stejnou situaci pokaždé úplně jinak (když dlužník nějak splyne s jedním z více věřitelů, zanikne podle § 1878 odst. 2 dluh zcela i vůči ostatním věřitelům, zatímco když dlužník nějak splyne s jedním z více věřitelů, podle § 1994 dluh zcela nezanikne).

To samozřejmě u autorů ani u podporovatelů nového občanského zákoníku nijak nepřekvapí. Kdysi v dávné minulosti přece třeba už pan komukoli náměstek dovodil, že diplomy lze absolventům plzeňských práv zrušit mimo jiné i proto, že je možné postupovat podle správního řádu, zatímco nezákonně vyhozeným studentům téže fakulty nelze nijak pomoci, protože přece podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách se na studium nevztahuje správní řád (jak jim radostně sdělil např. pod č. PR-P 25/11, 26/11 nebo 27/11 a mnohými jinými).

Z § 1796 občanského zákoníku můžeme dovodit, že lichva není dovolena, protože smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, rozumové slabosti atd. druhé strany a nechá si slíbit či poskytnout nepřiměřeně vysoké plnění, je neplatná (podle § 1797 občanského zákoníku ovšem pokud takovou smlouvu uzavřel podnikatel, platná je).

Kromě toho, že je tedy lichva povolena mezi podnikateli, máme ještě možnost sjednat si úroky z úroků, jež jsou podle řady autorů typickým znakem lichvy.

Někdo by si snad mohl myslet, že ví, čím a proč to tak je. Že každý člověk někdy udělá chybu, ale pitomec (latinsky stupidus) ji opakuje (jak za římských časů, a tudíž latinsky, pravil jakýsi Marcus Tullius Cicero, známý římský právnický rychlostudent).

Ve skutečnosti však jde o důsledné respektování starých dobrých tradic. Právě proto má náš nový občanský zákoník ustanovení § 1806, podle kterého si lze klidně dohodnout úroky z úroků (nadto to nemusí být ani písemně), neboť přece lichva jako jistě veřejně prospěšná a blahodárná činnost byla povolena už v roce 1484.

Jak vidíte, je to prostě radost, něco takového si číst. Což nás vrací k otázce, jestlipak může mít nějaký rychlostudent aspoň někdy pravdu? Posuďte opět sami:

Že studium přináší neuvěřitelnou potěchu mysli, víme přece od jednoho rychlostudenta práv (jakéhosi Mikuláše Koperníka, který si v Padově jen od roku 1500 do roku 1503 vystudoval navíc práva a medicínu dohromady).

Je potěšením studovat nový občanský zákoník? Je to dokonce neobyčejné potěšení?

Každý tam přece najde, co se mu líbí, a pokud tam najde něco, co se mu nelíbí, může si příště najít pravý opak.

Za nějakých pár let tučného platu by to možná páni autoři dovedli ještě k vyšší dokonalosti. Vždyť už jakýsi rychlostudent (Komenský, který vystudoval v letech 1611 až 1613 dokonce dvě univerzity najednou, a v roce 1614 už byl rovnou rektorem, což, jak uznáte, právě standardní není), kdysi usuzoval, že všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest.

A současný pan ministr spravedlnosti to konkretizoval nedělním prohlášením, že občanský zákoník se tvořil deset let, „a takhle to dopadlo.“

« Zpět