Abelardovská

V mládí nás učili děsnou spoustu pitomostí, třeba, že Lenin je věčný (proto taky nebyl k nalezení v Žitné), takže jsme naštěstí rychle pochopili, jak věčná je blbost. Teď se tento poznatek (o věčné blbosti) posiluje tím, že podle zapšklíků z plzeňských práv je i osvědčení věčné (tak ne, abyste ho hledali kdesi v Žitné, jako slavný pražský chodec v neméně slavném vtipu Lenina), což ovšem podle jejich prapodivné balastové logiky znamená, že ho lze zrušit sice kdykoli, ale jen a jen tehdy, když se to hodí právě jim.

Jen si představte nějakého chudáka, například z těch opravdu slavných, admirála Nelsona, za kterým dorazí jeho bývalý zapšklý, časem samozřejmě ještě zapšklejší, spolužák a zvěstuje mu radostnou novinu, že na textu: Osvědčuji, že plavčík Nelson obdržel dne…deset ran volským bičem, nejsou čitelné podpisy, a že toto potvrzení (pan doktor Staša napsal před pár lety, že osvědčení je označení pro různá potvrzení, např. na str. 185 jedné z pražských učebnic správního práva) proto bude zrušeno: pokud máte zájem, pane admirále, můžete se samozřejmě nechat zmrskat znovu (anebo mnohem, mnohem lépe, sorry, pane admirále, musíme Vás zmrskat znovu?). Ale copak nějaký admirál. Co by si asi počal například takový (jak jinak, než slavný) středověký filosof (a ještě ke všemu navíc i magistr) Abelard?

Za románek s krásnou Heloisou ho nechali vykastrovat, a najednou, určitě až potom, co se proslavil jako jeden z největších středověkých myslitelů, by někdo z těch, kdo se neproslavili vůbec nikdy vůbec ničím, přičinlivě zjistil, že podpis na potvrzení o vykleštění se zdá být poněkud nečitelný.

Potvrzení bude jistě zrušeno, návod, i když velmi špatně srozumitelný vzhledem k nízké gramatické úrovni tohoto textu (o úrovni odborného obsahu nelze říci, že by byla nízká, nehodilo by se říci spíše hluboká, nebo až bezedná?) máme přece v korbelovinách,1) ale zkuste si druhý pokus?

A kdyby byly nečitelné jen podpisy. Studenti, kteří udělali tu šílenou chybu, že to někam dotáhli, zavinili i spoustu dalších pochybení. Nejenže zřejmě upřeně hypnotickými pohledy přinutili své zkoušející, aby se v řadě případů nepodepisovali čitelně, ale zhypnotizovali navíc i akademické funkcionáře, aby se chovali v rozporu se svou obvyklou praxí.

A tak se chudák filozof může klidně dočkat dopisu:

Vážený pane magistře Abelarde, šetřením komise i dalším šetřením správního orgánu bylo zjištěno, že Vás kastroval kat, který k tomu nebyl určen (například vyhláškou děkana, který byl oprávněn kata určit), takže se použitím tohoto odlišného kata děkan dopustil velmi hrubého porušení své vlastní obvyklé praxe. Jistě chápete, že za toto porušení obvyklé děkanovy praxe samotným děkanem jste plně odpovědný, a že jste je zavinil, takže potvrzení o Vašem vykastrování bude zrušeno. Dostavte se proto i s pevně přirostlým orgánem určeným k opětovné kastraci, která bude provedena již korektně, transparentně a v plném souladu s obvyklou praxí nového děkana (tak mne napadlo, že zrovna Abelard by byl možná jediný, kdo by byl docela rád, kdyby mu sebrali jen titul, klidně i víckrát).

Co když si totiž za deset, patnáct let vzpomene nějaký úplně jiný budoucí děkan, že ani nynější praxe nemusela být zase tak obvyklá, jak se onehdy jevila? To aby se chudák Abelard místo filozofie nakonec radši zaměřil na transplantace.

---

Poznámka pod čarou: 1) Korbeloviny, někdy též kobeloviny: původně anonymní hanopisy literárně velmi nízké úrovně předstírající, že jde o právnický text. S ohledem na nesmyslnost pseudoprávnického obsahu zřejmě didaktická pomůcka pro děti předškolního věku k bezpečnému rozpoznání textu, který nemá s právem nic společného.

« Zpět