Ach, ty zprávy

Vážení a mému srdci milí (nemohu dodat „čtenáři,“ protože tyto stránky kupodivu velmi pozorně čtou i ti, kterých si ani za mák nevážím a kdož jsou mému srdci z duše protivní), konečně jsem definitivně polapen. Jako čestný muž se musím přiznat, a slibuji, že tak jen o několik málo odstavců níž učiním.

Děkujete mi za upozornění na zprávu o pochybeních, protože taková sranda se hned tak nevidí. Přečetli jste ji, jak jsem zjistil, dokonce daleko pozorněji než já, takže mne laskavě upozorňujete na superžalostný konec jedné věštkyně. Nejdřív Jiří Paroubek vyloučil, že by s ní počítal ve vládě („ve vládě nechci ani komunisty, ani ježibaby,“ prohlásil přece v dubnu), teď se ukázalo, že pro její třeštění je škoda i zřejmě nevelké energie potřebné na rozštěpení jedince Homo sapiens na byrokratickou šéfku Akreditační komise a zcela neúřední politoložku.

Pamatujete si ještě někdo, jak byla plzeňská práva dehonestována kvůli rychlostudentům? Tak dlouho akční komise toto zlomyslné proroctví prošetřovala, tak dlouho zametači poměrů a vlastních studijních problémů kontrolovali své vlastní studium, až konečně vyplivli konečný verdikt: Bývalé vedení se provinilo tím, že umožňovalo existenci tzv. „věčných studentů,“ totiž že umožňovalo studentům studovat nemožně dlouho. Že by konečně konec rychlostudentů v Čechách (a taková hezká, šťavnatá pomluva to byla!)?

Zpráva sice neuvádí konkrétní žalostné případy studentů, kteří studovali nemožně dlouho, natož pak nějaká jména (jedna pokuta za vyžvanění jmen už padla, tak i metaři zostražitěli), ale my všichni je přece už dávno známe. Pokud jde o doktorské studium, byl to nynější proděkan pro studium, nynější proděkan pro strategii (aneb kádrovou likvidaci nepohodlných), nynější šéf akademického senátu, nynější novopečený garant celoživotního vzdělávání atd. atd. Byl by to i nynější děkan, kdyby nebyl vyloučen ze studia pro dlouhodobé neplnění studijních povinností. Zatímco se však iniciativně sám vylučoval (znáte to o těch iniciativních, co jsou horší než třídní nepřítel?), ostatní na to šli pěkně od lesa, jako členové akční komise vyakčnili jiné a své žalostně předlouhé studium naopak správně a zcela objektivně zhodnotili jako bezchybné. Však to znáte, kdo by je chválil, kdyby se upřímně nepochválili sami?

Hlavní perla však je, že se děkan a proděkan ohavně provinili tím, že se odchýlili od své vlastní praxe.

Napřed jsme podle věštkyň a čističů porušovali řád vesmíru, potom pouhé lidské zákony, nakonec aspoň své vlastní pokyny, a teď tedy své vlastní zvyky. A proto musím říci (napsat), že jsem vážně dopaden, ba přímo přistižen při činu. Zrovna minulý týden jsem bůhví proč začal chodit do samoobsluhy po opačném chodníku než obyčejně. Hrubě a trestuhodně jsem porušil svou vlastní praxi. A ještě ke všemu se mi navíc nějak přejedla čínská jídla, takže porušuji vlastní praxi i v tom, že už je asi týden nejím. Kajícně přiznávám. Ano, občas porušuji své zvyky, pardon, svou vlastní praxi.

P.S. Myslel jsem si, že jsme se měli provinit jen tím, že jsme uznali nějaké zápočty z předgorbačovské ruštiny v bláhovém domnění, že ruština se zas tolik nezměnila (vždyť právě studium předgorbačovské ruštiny vystřelilo šéfku Akreditační komise až na vrchol politologie, o vrcholu štěpení osobnosti nemluvě). Píšete mi však, že jsme měli uznat jakési dávné zkoušky taky tchánovi jednoho z novopečenců. Nevím, musíte se zeptat leštičů (nejlépe toho, kdo svého tchána udal, ten to nejspíš bude vědět nejlíp).

« Zpět