Adrenalinový sport

je prostě příkazem doby!

Autoři nového občanského zákoníku v dětství (ba kupodivu ani v dospělosti) určitě nebyli zapšklí nemotorové bez kamarádů, jak by nám chtěli podle jejich projevů nabulíkovat všelijací psychologové a jiní rádoby vědci (jak však dobře ví různé komisní dámy díky své stranické angažovanosti a jak i my z filozofického slovníku z roku 1953 dobře víme také, psychologie je reakční pavěda sloužící k ohlupování pracujícího lidu a k odvádění jeho pozornosti od revolučního hnutí).

Naopak, páni autoři celý svůj život zasvětili opravdu adrenalinovým sportům.

Tedy ne snad, že by sportovali (to po nich, probůh, přece opravdu nikdo nemůže chtít!). Ale zato prosluli vymýšlením adrenalinových sportů pro druhé.

Nedosti na tom, že během svého krátkého působení ve vedení nejmenované západočeské právnické fakulty učinili z normálně dlouhého studia skutečně adrenalinový sport. Kdo nestudoval dlouho a ještě mnohem déle, jako by ani nebyl. Přitom chvályhodná snaha prodlužovat studium byla doplněna spoustou chytáků typu, že 126 dnů je jen 0,1 roku (který tím pádem podle moudra univerzitního č.j. R-377–10 má 1260 dnů?) anebo dokonce že doba od 2.5.2004 do 23.8.2005 je dobou dvou měsíců a třinácti dnů (podle univerzitního č.j. R-584–10).

Délka studia tedy závisela (jen) na metodě výpočtu, kterou páni tvůrci kreativně obměňovali. Leč i poté, co byli na základě takových nesmyslů, jako je demokratické hlasování, ze zasloužených funkcí kopnuti (navíc nikoli vzhůru, ale přesně tam, kam se kopává), jejich záliba v adrenalinových sportech nijak nezeslábla.

Jak nám prozradil pan místopředseda Nejvyššího soudu, adrenalinovým sportem se stává manželství (protože i pro dávné dluhy nynějšího novomanžela lze pobrat i aktuální manželský majetek). Na příkladu autorů nového občanského zákoníku však vidíte, že je třeba myslet nejen na nějaké manžele.

Je třeba myslet i na ty, kdo do manželství nemohou, buď že je nikdo nechce anebo z řady jiných důvodů. Pan místopředseda Nejvyššího soudu má sklon k prozrazování, a tak už kdysi v dubnu (v deníku Právo, 5.4.2014, str. 19) prozradil, že adrenalinovým sportem díky novému občanskému zákoníku je vůbec mít příbuzné, ba i přátele a známé, a to pod nadpisem: „Dědictví teď může lidi připravit o vše.“

Což mimochodem vyvrací sprostou pomluvu (přiznávám, že ji občas též šířím), že snad náš nový moderní občanský zákoník je poněkud středověký. Jak se totiž dozvíme třeba z učebnice Dějiny soukromého práva ve Střední Evropě (Adamová,K., C. H. Beck, Praha 2001, str. 74) „ve středověku neručil dědic obvykle za dluhy zůstavitele, eventuálně ručil jen do výše hodnoty pozůstalosti.“ Zato dnes přece ručí pěkně moderně bez omezení. Vidíte, jak jsme krutě moderní.

« Zpět